Škodlivý, škodný
Škodlivý, škodný; škodliv, a, o, škoden, dna, o == škodící, zhoubný, schädlich, nach- theilig, bösartig. V. ß. člověk, V., rána, Sal., zvěř. Um. les. Štěpíř škodlivé vlky vyklešťuje. Kom. Čtvrtodenní zimnice š-vé a smrtelné jsou. Kom. Co mnoho, to škodno. Koll. Pivo to má škodlivou přísadu. Us. Dch. Najlepšá vec jest škodné veci v ústách zadržati; Ten je svojím neprátelom, kdo škodnú vec žádá aneb u seba zdržuje. Slov. Tč. Aby jim nedali škodnu býti. NB. Tč. 164. Kněžská lúpež chytrá velmi škodná; Na počátce něco podoben jest kúkol k pše- nici a vytrhánie by kúkole bylo škodné, kdyby jej trhali a pšenici tlačili; Panovánie kněžské škodlivé jest; Mému dobrému dobro- dějci nednjte škódnu býti (aby měl škodu), prosím pnna Boha, milý pane Petře mine- mistře! Hus I. 368.. II. 61.. 437., III. 289. Škodná (i. e. zvěř), u myslivců: lišky, káně, veverky atd., das schädliche Wild. Škodnou odváděti i. e. 1. pazoury, zobáky škodných ptáků, začež dostávají od úřadu zástřelu; "2. zpovídati se (žertem). Jg., Šp. — komu, čemu. Zdraví š-vý, š-ný. V. Nebyl nikomu škoden. Lom. To tomu listu a této jednotě nemá š-dné býti. Tov. 6. Ach škoda, pře- škoda, pavího pérečka, že sem já ho po- lámal ; ale je škodnější mojej najmilejší, že sem já ju oklamal. Sš. P. 301. Hněv tvój zlý jest tobě škodlivější než meč v srdci tvém ostrý, než had neb štír za, ňadry a než uhel v lóně tvém. Hus II. 395. Čiň dobře všem a sobě nebuď škoden. Pk. Zemi š. D., Dal. - komu na čem. Toť mu na ničemž škodno není. Troj. — Škoden býti čeho — škodu pro něco poznávati, žádosť čeho míti, vermissen, Schaden empfinden. Jsem toho škoden (užitek mi ušel). Jsem nebožtíka pána škoden (ztratil jsem s ním mnoho dobrého). Us. Važ si otce, budeš ho škoden, až ho nebude více. Us. Dch. Jan je jí škoden (po- hřešuje ji). U Chocerad. Vk. Mají sirotci svého škodni býti? NB. Tč. 264. Však ona není toho škodna (nemá z toho žádné škody). V Kunv. Msk. Abych toho škodna nebyla. Půh. I. 297. — Ros., Zlob., St. skl., Er. — čeho na čem. Musí býti toho na životě škoden. St. skl. To už na té věci škoden nebudu (nebudu míti z ní škody). U Rychn. — s čím. On s ním není škoden (nemá s ním škody žádné). U Rychn. — čeho oč. Toho je škoden o 50 hř. Půh. I. 126., 153., 179. Škoden jsem o 30 hř. gr.; Toho držení jsem škoden o tisíce hřiven; Toho listu ne- vrácení jsem škoden o 600 hř. (mám z toho škodu). Půh. 1. 331., II. 10., 11. — čeho oč na čem, zač. Toho jsem škoden na svých mlýnech o 1000 hř. (mám škodu); Toho jsem na všem dvoře velmi škoden za to; Toho jsem škoden za 200 hř. Půh. II. 396., I. 135., 155., II. 120. — jak. Toho nestúpení škoden jsem pravým počtem o půl- druhého tisíce hř. Půh. II. 11. — proč. Toho jsem proň škodna 100 hř. gr.; Škoden jest pro jeho nesplnění (má Škodu). Půh. I. 282., II. 79. — skrze co. Skrze to její držení škoden jest a toho pokládá za puoldruhého tisíce hř.; Skrze to škoden jest o 60 hř. gr.; Skrze to škodna jsem na svém dědictví o puol třetino sta hř. gr. Půh. I. 231., II. 186., 219. (Tč.). — co čím. Tú cestu su š-en dva zlaté (utratil jsem ne ve svůj prospěch). Na mor. Zlínsku. Brt. — k čemu. Aby jemu nebylo škodno k náboženství. Št. Je- dovatý a k jídlu š-vý. Ler. — v čem. Hle- dejž, nejsou-li páni ve svých úrocích škodni. Št. — z čeho. Z prodlení toho budu ško- den. Št. — že, aby, inft. = u škodu býti. Vz Potřebnu býti.