Točiti
Točiti, Cf. Mkl. Etym. 348. — abs. Ne- toč (nemluv pořád o jednom). Laš. Brt. D. 278. — co: brus. Us. Pdl. — odkud. Juž ze všech stran tváři točie. Alx. To išlo, kým v hore javory trvaly a bolo z čeho t. (drechseln). Dbš. Sl. pov. III. 68. Vítr se točí od západu k severu. Stč. — čím: myslí, Št. Kn. š. 70., 75., klikou, Us., hla- vou. Kyt. — se s kým: s děvčetem. Hdk. — jak. Točí se jak zlé pivo. VSlz. I. 236. T se jako motovidlo. Brt. Točí se jako osel ve mlejnici. Us. Rgl. Vz T. se. — kde. Je šikovná, při práci jen se točí. Us. Fč. Točí se jako šiška v másle, jako vůl na ledě. Brt. Ptactva pluky vírem nad hla- dinou vod se t-ly. Vrch. Dráha místy silně se točí. Us. Pdl. Poklad v zemi, kdežto rez a molové ztočí (demoliuntur). Ev. olom. 221. Bod se točí okolo přímky. Hra. — co, se po kom. Oči všech po ní se t-ly. Šml. Již pušku po něm točí. Kká. Td. 170. — kam. Theobaldus prvé se tam točíše. Výb. II. 45. Vrkoče vlasů mu na plece jak dva hadi se t-ly. Vrch. — co pro koho jak. Točeno víno pro lid v hojnosti. Pal. Děj. V. 2. 101.