2. Volavec
2. Volavec, vce, m. = kdo volá, der Rufer. V. u her. Kon. A tak rozuměj, že sv. Jan jest v. božie káže na púšti a volaje lid ku pokánie. Hus II. 21. —V. při soudu (pů- hončí), der Rufer, Vorlader; oznamovatel, zvěstovatel, Herold, m. Rad. zv., Kom., V., taxator, deklamator. Bck. II. 3. 341. V olo- múckém právě jsú půhončí a volavci. Tov. 33. — V. = honec (při honbě), der Treiber. Háj — V. = volavý pták, der Lockvogel. Ptáčník skrze volavce přivábě ptáčky chytá, Kom. V. svolává ptactvo k nastražené vnadě. Sych. V., vabič; ten buď po čihadle běhá n. v kleci (kletkách, spěnici) zavřen jest, Pt. Vz Ponožka. — V. = vabič, svůdce, der Anlocker, Verführer. Kom. — V., ves. Arch. III. 501. 260*