Vosa
Vosa, y, f., vespa, die Wespe. Vosa m. osa. Bž. 48. U Opavy a na Zlínsku: osa. Hrt., Klš. Vose, ete, vosátko, a, n. Cf. Schd. II. 511. —512. Vosy bylinné, phytospheoes, mají hruď a břicho celou šířkou srostlé a příkyčlí dvoučlenné. Vz Pilatka, Pilořitka. — Vosy duběnčivé, gallicolae, jsou malí blano- křídlí hmyzové s křídly málo žilnatými; zadek jest spojen s hrudí tenkým článkem. Vz Žlabatka, Podružnice. — Vosy larvo- morné, ichneumonidae, jsou cizopasné vosy, které snášejí vajíčka na tělo nebo do těla larv jiného hmyzu, zejména housenek. Bři- cho u hrudi bývá úzké. Vz Lumek, Lum- čík. — Vosy žahadlové (aculeata) mají břicho s hrudí tenkou stopkou spojené. Vz Mra- venec, Kodulka, Lesklice, Kutilka. Vz Frč. 163. — 169., S. N. — Vosy společenské (ves- pariae) mají štíhlé hladké tělo, přední křídla úzká, podélně složitelná, tykadla kolínko- vitá. Vosa obecná, vespa vulgaris, v. polní, polistes gallica, samotářská, odimerus spi- nipes; sršeň. Vz Os, Hmyz, Frč. 169. A co zbyde na vocet, ať de (= jde) strašit vosy. Čes. mor. ps. 212. V. obecná před deštěm pilně snáší. Prov. Tč. Vosa medu nedá. Sk. Vz, Os, Voš.