Vražedlník
Vražedlník, a, m. =vraždy pachatel, vrah, der Mörder, Todtschläger. V. V., zby- tečně m.: vražedník (od vražda s příponou -ník). V. znamená vlastně nepřítele; později ubijce, Mörder, Tödter, m. V-ník, homicida. ZN. Vz Vrah, Vražditi. Úkladný v. (vrah). D. Ten slove mordéř, kterýžto, když dru- hého zabí, zbožie od něho béře a v. slove, jenž bez rozumu z hněvu pro pomstu z ma- lého vážení n. ze sváru v krčmě n. jinde učiněného s druhým bojuje, žabí jej. Brikc. V. z hlavy na svém právě měl vinen býti. Zř. zem. Jir. R. 38., A. 7., X. 10. Dva bra- trové obstavili jsú zde v-ka, kterýž jim otce zabil žádajíce naň práva. NB. Tč. 75. Ďábel jest v., oni také. BR. II. 334. V. sám svój jest každý smrtelný hřiešník; V-kóv mnoho jest kněžie. Hus I. 384. (Tč ). V-ka jest po- kuta mečem trestání, mordéře úkladného do kola vpletení. Pr. měst. V. (bratra) do pytle s psem a kocourem, s hadem a opicí zašitý do vody uvržen býval. Pr. měst. Vražedl- níci a mordýři do kola pleteni bývají. Kom. — V., ves zaniklá v Boleslavsku. Vz Blk. Kfsk. 844.