Zapomenouti
Zapomenouti (zastr. zapomanouti, vz Gb. Hl. 64.; za-po-mbněti. Ht. Sl. ml. 123.), pomeň, mena (ouc), ul, ut, utí; zapomněti, zapomníti, pomni, mněl (v obecné mluvě: zapoměl, vz N), mnění; zapomínati, zapo- mínávati = vypustiti z paměti, vergessen ; se = z nepaměti chybiti, sich vergessen, fehlen; něčeho zapomenouti, nicht gedenken, ausser Acht lassen, vergessen. Jg. Zapo- menouti, Zapomněti. V. — abs. Zapomiél sem jak by mne zamazál. Na Zlínsku. Brt. Pán Bůh to tak již řídí, aby se, co víme, nezapomnělo a co nevíme, se přizvědělo. Bdl. Vzpom. 137. — s infinit. Z-nul čísti. Us. Z-nul dýchať a pak do toho nemoh' přijíť (žertem = umřel). Us. Kšť. Zapomiél sem si vzíť provázka. Na Zlínsku. Brt. Já sem, si z-mněl halenečku vzíti. Čes. mor. ps. 209. Zapomenul ho obeslati. Arch. IV. 4 — co. Kom. Nemnoho zapomenul (poně- vadž se nemnoho byl naučil). Ros. Více zapomněl, než se jak živ naučil. Vz Mu- dráček. Č. Choť si co zapamatuju, hned to zapomim. Slez. Šd. A byl jeho (sen) zapo- manul. Kšch. 3. Bóh sešli ránu na mne, uč to zapomanu. Alx. Anth. I. 3. v. 36. — čeho: zapomenuv života, prvního úmysla. Št Nezapomeňte své řeči (říkají tomu, komu se řeč přetrhuje). Us. Šd. Prvý mesiac čo hodina žena muža pripomína; druhý mesiac čo deň to deň a na tretí — raz za týž deň. Už sa hrobček uľahýna, žena muže zapo- mina ; sotva hrobček uľahnutý, už je Adam zabudnutý. Btt. Sp. 91. Při čemž asi sotva z-nul Moravy; Jaromír jal se zapomínati slibu, papeži přísežně daného. Ddk. II. 149., 257. Jel sedlák orati, zapomněl voprati. Er. P. 417. Nemohl zapomnět' své švárné děv- čice. Sš. P. 285. Stojmír byv v Němcích 13 let vší řeči české zapomenul. Háj. 62. Zapomeň lkánie svého. Anth. II. 29. Mohl jest zapomenúti onoho svého hoře. Star. skl. IV. 175. Píše mi JM., že bych JMti zapomenul. Arch. II. 443. Krála a pána svého nezapomínaj. Pal. Děj. IV. 2. 400. Ludvík zapomenul viery a slibuov svých. Výb. 556. Vodnatelný haní toho, komu prst tloustne, a sám svého břicha zapoměl. Mor. Zda sme z-li sukně jeho? Výb. II. 31. Bóh sešli ránu na mě, ač (= jestliže) toho zapomanu. Alx. V. v. 453. (HP. 11.). Davida i jiných pro- rokuov zapomněl; Matka všecka sebe za- pomenuvši rúcho na sobě ztrhala. Pass. 256., 501. Zapomenúc zlé milosti smilné aneb klevet na besedě aneb sváróv; Že jeho spra- vedlnosti zapomenú. Št. K. š. 3., 31. Když jiní tebe zapomanú. Modl. 110. a. Toho Buoh ząpomane. R. zv. 735. Zapomeň ľudu svého. Ž. wit. 44. 11. O běda bláznivým rnasopustníkóm,"jenž zapomenúce dobroděn- stvie tak velikého dadie se k marnostem; Ale jáť nikdy nezapomanu tebe; Aby toho tak zapomenul, jakoby toho nikdy nebylo. Hus II. 78., III. 97., 183. — V., Tkad., Biancof., Háj., J. tr. Zapomenuli jsú skutkóv jeho. Ž. wit. 105. 13. Zdali zapomene Bóh svého smilovánie. Krist. 1. b. — nač, na koho (obyčejná vazba). Dolinu sem přešél a vrška nemožu, na tebe cérečko zapoměť nemožu. Pck. Ps. 16. Z. na zámluvu, V., na svou povinnosť, D., na jídlo. Br. Dávno na nás zapomněl. Us. Šd. Z. na stud. Lpř. Slov. I. 46. Už som zapomnela, ej na milých se- dem, na teba nemôžem, šuhajko môj jeden. Sl. sp. IV. 150. Zapoměla jsem již na mlá- denců devět, na tebe desátý, Honzíčku můj zlatý, zapomět nemožu; Vem sobě bohatú a já chudobného a tak zapomíme jeden na druhého. Slez. pís. Šd. Nemohu na tě, mé zlaté dítě, zapomnět; Spíš bych zapomněla na celou rodinu, na tebe, synečku, nemohu hodinu. Anth. Brt 56., 61. Zapoměť nemože na tebe, děvečko. Čes. mor. ps. 114. A ješče žádnej něměl a už na mne zapomněl; Už sem zapomněla, na koho sem chtěla, na tebe, synečku, leda bych musela; Nemožu, synečku, sivý holubečku, na tebe zapomněť; Ty kojetské batě na vodě na blatě, nemožu zapomnět, můj synečku, na tě; Už sem za- pomněla na červenó růžo, na tebe, synečko, zapomnět nemůžo; A i na ťa, synku, zapo- menu, půjdu podle, na tě nepohlednu; Ty můžeš mět hinó (jinou), já také hiného, za- pomenem na sebe; Počkaj, Janku, za rok za dva zapomeneš na muziku. Sš. P. 211., 225., 236., 256., 305., 628., 667. Všichni na nás zapomenuli. Vrat. 161. Nezapomienajte na dřevnie. BO. Přátelské služby si, připo- mínej, na křivdy zapomínej. Us. Šd. Za- pomněl jsem na to jako na smrť. Us. Dch., Šd., Lb., Ros., Pešín. — se nač, na koho čím. Nezapomínej se na přítele myslí. Br. Přátelé se na tebe zapomenou. V. Na svou vlasť se z. Br. — J. tr. — se nad čím, nad kým. Panny, ježto se nade cti a sluš- ností zapomínaly. Jel. Nad svou poctivostí se z. V. Z. se nad ctí a věrou. Er. Aby nad císařem se nezapomínal; Zapomenuvše se nad oním božským přikázáním. Skl. I. 319., 337. Nad kartami na celý svět zapo- míná. Osv. 1884. 543. Sám nad sebou se zapomíná. Dch. Ta lehká mysl tvá nad Bohem se zapomíná. Sš. Bs 63. Bezmála zapomínali se Galaté nad svými učiteli. Sš. II. 67. Dcery se zapomněly v hněvu nad otcem svým a jej zde zavřely pro jeho pře- stupek. Tč. exc. Z-nuv se nad posvátným stavem svým. Ddk. II. 230. Vzteklý povyk učinili nade vším studem a bázní a Hade vším dobrým řádem se zapomenuvše. Bart. 63. I nevím, jak jste se nad tím zapomněli. Anth. Jir. II. 127. Směli ste se nad ní z. Žer. 321. Nad synem i manželkou se za- pomněl. Vrat, 111. Ale nenieť div, žeť se on nad svú ctí a věrú tak lehce zapomanul jest; Ale VM. velice se nad ním zapomněla; Žaluji na ty bezectníky, kterak sú se nad svú ctí zapomněli; Proti těm, ježto se k nám nepravě mají, zapomněvše se nad svými pří- sahami a povinnostmi. Arch. II. 40., III. 11., IV. 82., V. 300. Bratří moji zapomanuli sú sě nade mnú. BO. — Br , Plac, Koc., J. tr. j — co, čeho kde: knihu ve škole. Us. Ne- zapomene hrušky v popele (chytrý jest). Prov. Zapoměl syneček u milej klobúka. Čes. mor. ps. 249. Zapomene-li hospodyně v peci bochník chleba, zemře ještě v témž roce. U N. Bydž. Kšť Zapomněla jsem vě- nečka zeleného na stole. Sš. P. 450. — St. skl., Ctib. — v čem. Však nechtě, by se kto domněl, by v čem své moci zapomněl. Výb. I. 144. (Alx.). Z. se v úloze, aus der Rolle fallen. Dch. Posléze zapomněl se Ja- romír v tomto počínání a mstivosti své do té míry, že . . . Ddk. II. 257. Jestli to tak a srozumíme-li, očby se to jednalo a nás se v tom tu dotýkalo, neračte nás v tom zapomínati a nám to oznámiti a věděti dáti. Arch. III. 306. — kdy. Jednú zapomenu, po druhé zpomenu, po třetí má milá za tebú poběhnu. Sš. P. 571. Ktož v dobrém bydle jeho (Boha) zapomanú. Št. K. š. 35. I ještě po jeho smrti té jeho ženy nezapomínaj. Arch. II. 72. V hojnosti zapomínáme na Boha. Kld. II. 130. — koho na čem. Na- zapomínej přítele svého na mysli své. Ben. — se. Zapomenul se. Us., Tkad. Vz na- hoře. — čeho jak dlouho. Nezapomene toho do nejdelší smrti. Us. (Brt.). Nemohl ani chvilinku z. Sá. — koho proč. By kdy zapomanul tebe pro chudobu. Výb. II. 13. 26. Pakli že pro jiné hosti nás kuchaři zapomenú. Žk. 151. — jak. Na čisto jsem na to zapomněl. Us. Šd. — co komu. Horní- kům nezapomněl služeb, jež mu byli pro- kázali. Mus. 1880. 495. Počkej, to ti nikdy nezapomenu. Us. Šd. Strana národní ne- zapomenula knížeti nadsazování Němcům. Ddk. II. 390. — na koho při čem. Pana Šmilaura prosím, aby na mne nezapomínal při věci jemu vědomé. Žer. L. III. 150. — se s kým (= chybiti, klesnouti, o děvčeti, fehlen, fallen). Ona se s ním zapomněla. Us. Vck. — Vz Zabudnouti, Zabyti.