Hojiti
Hojiti, 3. pl. -jí, hoj, -je (íc), il, en, ení; hojívati léčiti, zvl. zevnitřně, heilen, äusser- lich kuriren; Kat. 2666 = množiti, mehren. — co, koho. Kdo tě hojí? Ros. H. ránu, nemoc, V., nemocné. Br., Kom. — koho na co. Na rány jej hojil. Štěstí. Na rány tvé zhojím tě. Br. — co čím: zdrželivostí, Lk., nemoc lékem, ránu mastí. — jak: dle předpisův. — se. Co kůň a vlk skousají, vůbec říkají, že se potom nerádo hojí. Jg. Rána se hojí. Ros. H. se = svou hojnosť ukazovati. Kat. 991. Ros. — se na čem, na kom (škodu si nahraditi, die Erstattung des Schadens, Entschädigung suchen, sich woran erholen. Jg. ). Mohou se na jeho statku hojiti. Pr. měst., Gl. Na vás se budu h., ná- hradu pohledávati. Sych., J. tr., Vš. A ten tak vyvedený hoj se na zprávcích. Vš. 219. — se čeho. Potom ta paní můž se na toho komorníka i po něm na jeho statek navrá- titi a svého se hojiti. Kn. Tov. 66. — se na čem pro co: pro své zaplacení na stat- cích se h., J. tr., pro svou škodu. Řd. — se kde. Rána pod strupem se hojí. Lk. — se v čem: v kráse sě hojiece, zastr. = bujníce. Jir.