Viza
Viza (visa), y, f. = žaloba pohnaným ohledaná, které ohledání bylo ve knihách půhonných zaznamenáno, načež původ na půhonu nic nesměl měniti. (Z lat. visa). Vložení vizy nic jiného není, než pohonu zdvižení n. čehokoli jiného obstavení a za- bránění, aby dále jinak hýbáno žádným oby- čejem ani opravováno nebylo, než tak, jak jest vidino, aby zůstalo. Vš. 571. O vize, která příleží pohnanému. Vz Vš. Jir. 144. Na kterúž (žalobu) se viza vloží. Vš. Jir. 55. Pohnaný vizu klade. Ib. 130. Na poručníka sluší vizy klásti. Ib. 74. Ib. 16. 31., 51., 111., 127, 130., 143. — 145. Jg. Prokuratorové Abraham Hroch z Mezilesic a po něm Jindř. z Písnice vložili vizy čili odpory do desk proti zápisům řečeným; Vložené vizy byly vyzdviženy. Mus. 1880. 228. Vz více v Jg., Mz. 369., Gl. 364., Zř. zem. Jir. O. 15. — V. = dalekohled, das Fernglas, Perspektiv. Na Mor. Brt., Šd., Vck.