Oje, e; oj
Oje, e; oj, e; v obec. mluvě: voj, e; ojka, ojička, y, f.; oje, e, n., na Mor. a v Doudlebsku (Kd., Brt.; Kts.); na Mor. a na Slov. ojko, ojičko, u Opavy ojo, n. (Klš.). Oj, kluk, tažadlo. Šp. V již. Čechách oje a jest, jak dotčeno, tam n. Kts. Die Deichsel, Deichselstange. Vidlice u oje, dřevo na oj. Šp. Kůň při oji. D. Oj obrátiti (vozem jinam namířiti; 2. pryč utíkati, jíti.). Zpátkem oje obrátiti. V. Že jim přijde na tvrdo skočiti, s vaňkem se radívají, oj zpátkem obracejí, od dobrého předsevzetí upouštějí. Scip. post. 110. III. vyd. Domů voje obrátil. Plác. Nevím ještě, kam ojem obrátíme = kam narejdujeme, kam půjdeme, co učiníme. Jg. Neví, kam ojem obrátiti. Vz Rozpaky. Lb. 3. Popustiti, mír- nějším se státi, gelindere Saiten aufziehen. D. On má oje v moci, on oje vede (jest ředitelem něčeho). Ros. Kování na konci oje: kačírek. Jg. Vz Ojní. — Oje, hlavní veslo u lodí, das Steuerruder. Ros.