Bída
Bída. — B , kořen bid. Vz Gb. Hl. 144. Vz Běda. Mkl. Etym. 12. Se mnou je veliká b Kld. Myšlienku tú nach poznajú, že je z duše ľudu toho, ktorý je môj a já jeho, ktorý znášal biedy mnoho. Čjk. 24. Pro bídu věčnou, um Gottes willen! U Bruš- perka. Mtl. Místo ,vivať křičte ,bída'. Us. Ludé z bídy kradou. Us. Tč. Bieda ho pri- škrela, prikvačila. Slov. Rr. Sb. Dosti bídy a psoty měli na poli od dešťův a od zimy. Bart. Je ťa všady plno jako bídy; Tam je bídy plné kouty (i. e. mnoho). Na Zlinsku. Brt. Má bídy, co vleze. Ib. Brt. B. jest jest nedostatek dobré věci a tak jest b. v duši i v těle. Hus III. 109. Kdo je na bídě zrozen, i psotě neuteče. Sk. Hoře za hořem, bída za bídami; Štěstí má vždy ne- návisti dosti, sama bída se závisti zhostí; Běd se každý chraň, nežli přijdou naň. Lpř. O bídě nezoufej, v Boha doufej. Sb. uč. Kdo v službě nebýval, ten bídy nevídal. Šd. Bída člověka najde i když slunce zajde. Šd., Hkš., Bž. Kdo se jen za pecí válí, toho b. brzy sválí. Tč. B. učí rozumu. Lpř, Hkš., Bž. Jdi rychlým krokem, dohoníš bídu; jdi zvolna, dohoní b. tebe; Hřích a b. na kohož nečíhá? Bž.