KrvácetiKrváceti, 3. pl. -cejí, el, ení, krvácívati, bluten. — abs. Rána krvácí. Us. Ti mu dali, až ho ťali, jen že nekrvácel. Vz Nepatrný. — komu. Nos mu krvácí. Us. — Lb. — kde: pod sekeru mestnú. Rkk. 19. — z čeho: z nosu, z rány. — kam: do šátku. — kdy, čím: po silném tanci, bez patrné příčiny, uho
zením k. Us.