Mořiti
Mořiti, moř, -ře (íc), il, en, ení; mořívati, z koř. mr (ve mříti) — mor — mořiti. Gb. Hl. 146. M., usmrcovati, tödten, umbringen; trápiti, soužiti, plagen, kränken; močiti, beizen, ätzen. Jg. — co, koho: červy, škr- kavky. Byl. Lidí více hrdlo moří, než ostrý meč. L. Nepřátelství m. V. Mračná mysl ho moří. Sych. Hmyz jej moří. Us. Týž zápis král vyzdvihuje, moří (maří), kazí a v nic obrací. Bart. 304. 23. Zápisy moříme, ka- zíme a v nic obracujeme, erklären für un- gültig. Vl. zř. 469. Již se věrné ruky moří, die Cessionen werden ungültig. Půh. olm. 1475. M. hlínu (míchati ji s prachem, aby nebyla příliš mazavá. V hrnčířství). Us. Dch. — co, kde: zvěřinu v hrnci. Us. — co čím. Drak samým dýcháním, basilišek hleděním moří. Kom. Bujnosť ostrým dojímáním m. Kom. Někoho hladem, Us., sebe péčí, V., prádlo lúhem m. Sych. — co k čemu: rtuť k prachům m. a připravovati. Vys. — Mořil ho s bratrem bez příčiny proti vůli otcově až do večera, aby se pomstil. Us.