Odbojník
Odbojník, a, m., odpůrce, nepřítel, der Widersacher. V. — O., der Rechtsverächter, kdo se právu protivuje. Pakli by kto pů- hončímu překazil aneb jej zbil, má kázán býti jako o. Kn. dr. 23, Tov. 34. Z práva všichni o-ci jsú vyňati. Arch. II. 513., O. z D. Tehdy má naň jako na o-ka práva saženo býti. Zř. F. I. Kdo ku př. prosouzený statek pravému vlastníku pustiti nechtěl, odbojnikem sloul. Jg. O. práva, vz Rb. 269., GL 188. — O., buřič, der Aufrührer, Empörer. Česť pro- padá, kdo na o-ka práva pomoci nechce. Pr. O-ka k meči odsoudil. V.