Brněti
Brněti, 3. pl.: brní, brň, ně (íc) ěl, ění; brnívati = trnouti, einen Schmerz empfinden. — Hlava brní, kapsa svrbí (po plese). Jg. Křičeli, až uši brní, dass Die Ohren gällen. D. Hrozně to perno (perné), až jazyk brní. V. — komu: Ruka mi brní. Jg., Ros. — koho: Brní mě hlava, D. Tento akkus. jest as špatný. Na Mor. jen: Brní mi v uších, v hlavě. Brt. — koho z čeho: Brní mě (mi?) z toho hlava, Rk. — pod čím: Pod tíží rámě jim brní. Gníd. — B. = klirren, summen, brnčeti. Us. v Krkonoš.; St. skl. Struna brní. Na Mor. Brt. — kde. Kámen z praku hozený ve vzduchu brní. Na Mor. Brt.