Odkaz, u, m
Odkaz, u, m., odkázání, odkázaný statek, věc poslední vůlí daná. O., legat, das Ver- mächtniss, pořízení poslední vůle, jímžto zůstavuje se někomu jenom věc některá,jedna n. více věcí jistého druhu, nějaká summa n. nějaké právo. Také věc takovým způsobem zůstavená slove odkaz. Vz více v S. N. O. posmrtný, Schenkung auf den Todesfall. Sš. L. 200. Statek přišel naň odkazem. Pr. měst. O. pobožný. D. Duchovní k vlastnímu užitku odkazu neloudí. Aut. aut. Dědic odkazy plniti má. Er. Dle odkazu smutek se řídí. Prov. Jg. Jmění dle odkazu rozděliti. O. kšaftem nařízený měniti se nemohl; Kterak o-zňm se rozumělo. Vz Rb. 174.; 269. — O. obce = odkázání, vypovědění, die Achtserklärung. Jg. — O., na Slov. vzkázání, die Entbietung. Plk.