Odkliditi
Odkliditi, il, zen, zení; odklízeti, 3. os. pl. -zejí, el, en, ení; odklizovati, odložiti, od- straniti, wegräumen, aufräumen, wegschaffen. — co, čeho. Odkliď vše n. všeho. Ros. My- šlení duši bouřící o. Sych. Tys musela ještě málo dobytka odklídati. Us. u Petrov. Dch. — koho čím: svou rukou (zabiti). V. Jupiter hromem ho odklidil. Ráj. -- co, koho odkud : jídla se stolu, Us., někoho se světa, s cesty (odstraniti, hinwegräumen, tödten). V. Ze živ- nostných prostor odklizovati se nemají věci danitelné, aus den Gewerbsräumen. Trest. zák. — co jak: s velikým namáháním. Us. — co kam. O. na stranu všeho, cožby mu na překážku býti mohlo. V.