Odkud, odkad, odkavad; odkudž, od- kadž, adkavadž, odkudžto, odkadžto, odkavadžto
Odkud, odkad, odkavad; odkudž, od- kadž, adkavadž, odkudžto, odkadžto, odkavadžto, woher, von wannen. Odkuď, chybně m. odkud. Šm. — O., podlé toho, podlé čehož, z toho, z čehož atd., daher, woraus (vz Věta výsledná). Známosť samého sebe jest mezi vším nejtěžší a nejnesnadnější. Od- kudž pohané moudře říkali, že přísloví ,Znej sebe samého' spadlo od Boha s nebe. Kom. — V přímých otázkách. Odkud jest? V. Od- kud to máš? O. to pochází? O. vám ta rada vzata? Dal. — V nepřímých otázkách. Ne- měti odkud platiti. V. Dalo by se, není od- kud. Jg. Nevím, o. to je? Us. Bych měl tuto psáti o příčinách, nevím odkud počíti. Bart. — O., odněkud, irgendwoher. Ani učiněn, ani zplozen, ani odkud svůj původ má a počátek. Štelc. — S -koli, -kolivěk, woher immer. Odkudkoli. V. Dobro milo, odkud- koli. Prov., Jg. Odkudkoli odcházíš, roz- žehnati se za nehodné neměj. Kom. — Vz Věta místa, přívlastková, Tudy, Kam. — Na otázku odkud stává genitiv s předložkami: z, s, od, když se začátek dráhy, kde totiž pohybování se začíná, vyslovuje. Otec přijel z Prahy. Chlapec sklátil ovoce se stromu. Kz. — Všetečná otázka ,0dkud jsi?´ odbývá se: Já ze svej dědiny n. Číků z Rajca, co kuje vajca, Na mor. Zlinsku. Brt. Tamtéž odpovídají na otázku odkud? z tu odtád, z tam odtád. z tady odsád. Brt.