Odpor
Odpor, u, m. (zastr. odpora, y, f.), ode- pření, odbíjení, odboj, der Widerstand, die Widersetzung. O. činiti, na o. se stavěti, se postaviti; na o. býti; přímluvě něčí na o. se postaviti; veliké a silné odpory a pře- kážky od nich míval; nebyti na odporu; čas tomu na odpor; něčemu na odpor se chovati; na o. mluviti, dělati, jednati proti někomu. V. Zvyku se pozdě na o. staví (od- pírá). Kom. Toto sebe zapírání vztahuje se především k duchu, mysli a vůli, aby v nich všechen o. proti Kristu vybyt byl. Sš. Mr. 37. O-rem státi proti komu. Sš. Oa. 6. Vojsku na o. státi. Kram. O. někomu držeti. Ros. Někomu na o. vstoupiti. V. Jeho odpora platna není. Troj. Právu odpor činiti. Sych. To jest tomu na o. Toms. Což na mně jest, tomu na odpor nejsem. Sych. Někomu na o. pracovati. Th. Někomu na o. státi, býti. J. tr., Nz. O. shledati. Dch. Jde mu to na odpor. Na mor. Zlinsku. Brt. Schopnosť o-ru, Widerstandsfähigkeit. Dch. Který na o. nám všem tímto způsobem se přimlouval. Žer. Jestliže kdo se jim v čem na o. postaví. Štr. Každý bez odporu místo dá. V. S od- porem jíti (nedařiti se). V. O. činiti, na o. se stavěti, aby ne: vz Brániti. — O., ne- srovnání-se, der Streit, Widerstreit, Wider- spruch. Býti sobě na o. Ros. Sobě na od- poru býti. V. Ty dvě věci jsou si na o. Záv. Tudy není v tom žádného o-ru. Sš. L. 188. O. nápohledný, nadešlý; o. snadnou měrou ukliditi. Sš. Mt. 114., 120. O. ten zdánlivý porovnává se, přijmeme-li ... Sš. II. 327. Jeden druhému často jest na o. Kom. Ne- byti sobě na odporu. V. Tomu na o. smýšlím. Sych. O. povinností. V. — O., ve fysice, protičinnosť. Sedl. O. ve smyslu fysikalnim je vše, co zmenšuje působení nějaké sily; o. jeví se tudy býti silou směru opačného. Vz S.N. Der Widerstand, die Last. O. ústředí, vodičův elektřiny, vzduchu, vz KP. II. 25., 218., 68. — O., v tělocviku. Odpory: Cvi- čení dostředivá a odstředivá. A) Cvičení ohybačů paží: a) dostředivě, b) odstředivě. B) Cvičení pro předkláněče trupu: a) do- středivě, b) odstředivě. C) Cvičení rozno- žovačů: a) dostředivě, b) odstředivě. Tš. str. 115., KP. I. 522. — O., ošklivosť, die Widerwärtigkeit, der Ekel. Nikdo neví, co jest china za odporu. Marek. To jest mi na odpor (= odporno), když slyším. Us. u Rychn. — O. v logice, contrarium, vz Odporný. Marek. — O., co se proti druhému namítá v řeči, ná- mitka proti nějakému tvrzení, der Einwurf Einspruch, die Einwendung. Jestliže by kto komu o. o kterákoli věc kladl a toho něčímž ncpokázal. VI. zř. 526. Vystoupila že chce o. tomu spolku vložiti, se ohlásil. Žer. Nemůže z té pokuty pohnati prve, leč by se tomu trhu o. stal. Ná1. O. vésti, držeti, klásti. V. Na o. mluviti (odmlouvati). D. O. odvésti. Řečník odpory zmítá a sráží úplně. Kom. Někomu na o. nastupovati. Kom. O. proti komu vésti. Br. O. proti řečem položiti. Br. — O., co se proti žalobě přednese, die Ein- rede. V. Odporu svědky dolíčiti. Jel. Kdy není odporu, není i nebude také potřebí průvodu. Pr. měst., Kol. Nevěděl, co by na odporu mluviti měl. Jg. 0. vésti. Poražení odporu. V. O. řečí proti žalobníku. Aqu. A původ své průvody všecky okáže a po- hnaný obranu svou a odpory též své. Vš. Prostému odporu prostá očista. Z odporu pravda se vyhledává. Pr. Pakli žalobce pří- tomný žaluje na pohnaného, tehdá obviněný o-ry, ač které má, proti němu polož. CJB. 380. Jestliže kdo po dovedení práva činí o. tomu. Zř. F. I. A jakož jest ten obyčej byl nastal, že jsou se odporové listům obranným dáli. Zř. F. Bude-li chtíti ten, na číž dědiny se právo vede, tomu odhádání o. učiniti. Zř. F. C. 20. Můž o. vložiti (protestiren) proti od- hádání do dvú neděl toliko po odhádání. Vl. zř. 28. Právo v o. bráti; právo v o. po- jaté. J. tr. — O., právní odporování, der gerichtliche Einspruch, Widerspruch gegen eine Einlage in die Landtafel, gegen den zvod, odhad usw. Ein odpor ist nichts an- deres, als ein rechtlicher Widerspruch einer Verschreibung oder eines Testaments o. an- derer Sachen, welche zu Schaden u. Nach- theil eines andern in die Landtafel einver- leibt worden. Vern. L. Ordn. CXXVI. O. klásti, položiti něčemu. Pr. m. Otpor jest dědictvie, platu a vůbec všeliké spravedl- nosti lidské, kteráž se do desk jakýmžkoli zpósobem, trhem, zápisem neb zástavú klade, obecná obrana i nárok, kterýmž jeden každý dědictvie svého a spravedlnosti své proti ka- ždému nespravedlivému stále a světle brá- nic a obhajuje; — příčina v otporu měla po- ložena býti; kto měl k otporu pohnati; kto měl k otporu pohnán býti; kdy se o. měl klásti a kdy nic; kde a při čem o. měl kladen býti; čemu mohl o. kladen býti; o. proti bránie, proti uvázánie, proti výprose, proti zvodu; zpósob a forma o-ru; zmatkové při otpořiech. Vz Vš. 566—567., Gl. 191., Obrana, S. N., Odpora. Zápisu trhovnímu o. činiti, vložiti. Pr. m. O. tomu činiti, vlo- žiti. Pr. m. O. tomu dělá dekami. Zříz. Ferd. Žádný nemá od žádného odporů klásti, než každý sám osobně má o. klásti. Die Klage auf Löschung einbringen. Vl. zř. - Na od. = zpět, jinak, im Gegenthcil. Na o. mluviti. Ale nalezlo se teď na o. Br. — O., hádka, svár, spor, rozepře, rozdvojení, der Zwist, Streit, Hader, Process. V. O. držeti (hádati se). V. O. míti s někým. Br. O. míti s ně- kým oč. Apol., Žer. Záp. II. 10. Jest o. mezi nimi. V. To jest na odporu. V. O. vésti proti někomu. Br. V o. se s kým dáti. Bibl., Čr. O. rozsouditi, rozhodnouti, rozeznati, vyzdvihnouti, mezi stranami smluviti. V. O. spraviti. Kom. Věc zůstává na odporech (na odkladích, na rozeznání) = in suspenso. Nz. Což mezi nimi na odpořích, vše aby bylo urovnáno. Bs. Kdyžby o. vznikl. Er. Nena- stup všetečně s lidmi na o. Pr. Přijíti s někým v odpor. J. tr. Něco bez o-ru připustiti. Šm.