Odporný
Odporný; odporen, rna, o., kdo rád od- poruje, widerstrebend, widerspänstig, wider- setzlich, sich widersetzend. V. — komu. Pravdě odporný. V. Odporný buď světu. Kom. Město odporné a škodlivé králům. Br. — O., nepříjemný (zraku, chuti, mysli), ošklivý, widrig, widerlich, widerwärtig. V. O. lék, D., příhoda. D. Pražanům se to od- porné zdálo. Háj. Veliké mysli jest, kdo libé i odporné věci jednostejně snášeti může. Kom. O. věci = neštěstí. V. O. člověk. D. Odporné ale zdravé. Vz Mrzeti. Lb. — O., protivný, naproti postavený, entgegengesetzt, gegen-. Pravému smyslu odporné. Dal. Jed není sám sobě odporen. Bart. 296. Utéci nemohli, protože vítr o-ný měli. Ler. Věci sobě odporné, když sobě na odpor staveny bývají, snadnější soud a rozeznání mezi obojím o vlastnostech jejich učiněn bývá. Br. O. věci v srovnalé přivésti. Apol. Kte- rakž věci o-né spolu srovnati. Reš. O. smysl. D. Sobě o. D. — O., nepřátelský, protivný, gegen-, feindlich. V. Strany sobě odporné. Druhá o. strana. D. O. strana (nepřítel, od- bojník). V. — Br., Rad. zvíř. — komu. Strany sobě o-né smířiti. Ml. S Portugal- skými zpřízněni, Francouzům pak velmi od- porní byli. Ler. — čeho. Chtěl-li by kdo toho odporen býti. Boč. exact. sněm. 1529. Tehdyť jsem jim toho odporen nebyl. Hl. — od čeho. Ten odporen bude od slávy božie. Chč. P. 130. b. Strana o. = strana druhá. Pelikán.