Odporovati
Odporovati, odpírati, widerstehen, wider- streben, widerstreiten. — komu, čemu. Hospodinu. Br. O. povětří, D., hříchům a nepravostem, Lom., nepříteli, Us., volení, V., sám sobě o., V., pravdě. D. Okoličnosti ča- sové také tomu odporují. Sám však Lukáš zřejmě takovému mínění odporuje. Sš. L. 1. — jak. Ne s pýchou se protiviti a o. Zák. sv. Ben. — aby ne. Zk. Vz Brániti. — se čeho (odpírati se). To přirozeného pořádku se odporuje. Plk. — se komu. To jídlo se mi odporuje. D.