Odpověď
Odpověď, i, f. = ústní n. psané ohlášení-se tomu, kterýž se tázal. Antwort, f., Bescheid, m. O. dáti, odpovědí spraviti; zlé a nepří- jemné odpovědi dostati; o. pytlem vzíti. V. Na čem ostanete, tohoť, prosím, abyste mi o. ihned dali. Ps. o zští. Purkmistr a konšelé i všecka obec mají o. dáti, zná-li se k tomu obec čili nic. Vác. XXI. V odpověděch snadný. Lom. O. na otázku. Kom., Bart. I. 31. O. na psaní. Žer. Na to vám tu odpověď dám. Br. O. příslušná, D., místná, Nz. O. podati. Rd. O. od sebe dáti. V. O. písemná, ústní, J. tr., ukrytá a nesvětlá, Er., tuhá. Solf. O. světlou dáti. Er. Od archy úmluvy o-di vycházely. Sš. L. 9. O. od náhledů běžných odchodnou dostati. Sš. L. 107. Nejedni kacíři, církvi k o-di státi nechtěli. Sš. L. 187., Čr. Bez krále žádné o-di dáti nechtěli. Čr. Na list o. dostati; o. na to jest snadná. Nt. On nám toho nikdy žádné odpovědi nedal. Gl. Pra- žané pak i jiná města toto jim za o. dali. Let. 268. (Břez. 178.); Mt. S., Lb. Na dobrou otázku dobrou o.; Bláznivá řeč nemá moudré o-di. Lb. Měj pohotově hůl na blativou cestu a slovo k o-di; na rohatou otázku kulovatou o. (kouli). Pk. Nejíti si daleko pro odpověď (hned odseknouti). Jg. Jaká otázka, taková o. Jg. O. dává o slívách, když pře jest o ja- hodách. Na hrubou otázku o. dubová (drsná, hrubá). Jg. — O. božská, věštba, die Weis- sagung, Offenbarung; božské zjevení a od- povědi. V. O. od bohyně vzal. Háj. — O. na žalobu = odpor, die Einrede, v řízení soudním první řeč, kterou se žalovaný hájí proti žalobě. Vz S. N., Gl. 191. Obrany klásti se mají před dáním o-di. Kol. 16. Tu, kdož má dáti o. žalobě. O. z D. O žalobách a od- pověděch na ně. Pr. m. Vz Žaloba. — O., vypovědění pokoje a opovědění záští n. války. Jg. Die Absage, Fehdeankündigung, der Fehdebrief. Vz Gl. 191., Kn. dr. 104. Válku předjíti má zjevná odpověď. V. — O., od- řeknutí se, die Entsagung. Ktož ten slib a tu o. (odřeknutí-se ďábla na křtu) přestúpi. Št. N. kř. 294. O. zbožie vláštieho (vlastního). O 7 vstup.