Odpuditi
Odpuditi, il, zen, ení; odpuzovati; od- pouzeti, el, ení = odehnati, weg-, abtreiben, abwendig machen, wegdrängen. V. — koho, co. Dívky je dvakrát odpudily. Dal. Střelku magnetickou o. Krok. Hlad o. Boč. exc. Ho- spodine povstaň, neodpúzej mne až do sko- nání. Smrť Jer. ms. 1410. Ptáci se odpúdili (opustili hnízdo jsouce znepokojováni). Na mor. Zlinsku. Brt. — koho od čeho. Scip., Mach. — co čím. Prsten, jímžto každú je- dovatú věc odpudichu. Troj. — čeho. Zk.