Odsouditi
Odsouditi, suď, il, zen, ení; odsuzovati — za vinného a trestu hodného uznati, ab-, verurtheilen, verdammen; odříci, odmrštiti, absprechen, verlustig erklären, aberkennen. V. — abs. Kdo kvapně odsuzuje, obyčejně po účinku lituje. Pr. Bude toho potom lito- vati, kdo brzce bude odsuzovati. Pr. Ne hned odsuzuj, dříve pilně posuzuj (rozvažuj). Br. — co. Odsuzují život můj. Br. Má čekati, až páni všecky pře i s odpory odsoudí. Vl. zř. 37. Boha výpověď ne jenom tělo, ale i duši odsuzuje. V. — co, koho za co (čím). Někoho za nehodného odsouditi (vybrati, vyloučiti). V. Tu povídačku pravým soudem za báseň odsoudili. Dal. Za zločince, J. tr., za haeretiky je odsuzují. Kom. Lab. 44. Za bloudného jeho odsoudili. Let. 470.,Husa za kacíře odsoudili. Kom. Lab. 61. Úhlavním ji súdem odsúdil. GR. Odsoudiv jich učenie za bludné. Ep. Pog. 31. Ty všecky věci za blud odsuzuje. Chč. P. 181. a. Za chyby to odsoudili. Bl. Křivými svědky někoho o. Žal. 63. — koho oč: o otroctví (k otroctví). D. — koho čeho : hrdla (na smrť). V. Je- stliže on to na mne prokáže, odsuzuji se cti, hrdla i statku. Svěd. O. koho škod. Vl. zř. 267. O. koho práva všeho i cti. O. z D., Zř. F. I. Odsoudil ho knížectví jeho (für verlustig erklären). Háj. O. koho všeho do- brého. Kat. 2020. O. koho hlavy. BO. Adam byl odsouzen těch peněz. Žer. Záp. II. 156. O. koho cti, viery a zbožie. Arch. I. 66. Statky, jichž odbojná strana ho odsoudila. Anth. Jir. Kdo je proto můž o. života věč- ného ? Pref. 418. Nemůže nás toho o. Bl. 114. — Pass., J. tr. — koho k čemu, na co: k smrti, V., na smrť, Pass. 650., V., Smil v. 208., na oheň. Chč. 304., Žalan. 15., Bart.; na zatracení. Anth. I. 106., k vězení, Kram., na provaz, Pr., na šibenici, Ros., k těžkým pracem, Us., na meč. 1618. O. koho k za- tracení. Chč. 383. O. koho k smrti upálením, lépe: o. koho na hranici. Km., Brs. 119. O. koho k pokutě pěti zlatých. — koho pro co : pro zločin, pro krádež. Nt. Věrné ka- zatele pro něco na oheň o. Chč. 624 — koho jak: bez pořádného vyslyšení, Pr. měst., bez řádu práva. Rkp. pr. horn. — koho čemu: žaláři pekelnému odsúdil. Příkl. z kron. 126. — do čeho: do pytle (1618.), do pekla, Chč. 383., do vyhnanství. Pr. — koho kdy jak. Někoho v hněviech křivě o. Smil v. 1068. Máť prositi soudce, aby jej podlé spravedlnosti odsoudil pravým nálezem ve vší při, pro kterouž pohnán bieše, zur Gänze. CJB. 383. — koho od čeho. Od- suzujíc od království božího ty dítky, kte- réžby u stolu Páně nebyly. Štelc. — koho v čem: v nákladích (k nahražení škod). J. tr. Vz O. koho kdy jak.