Odvolati
Odvolati, odvolávati = zpět, pryč volati od čeho, co kdo řekl, zpět bráti, ab-, weg- rufen; o. čemu — překaziti, widersprechen, bewältigen; o. se = potahovati se, na něco ukazovati, sich berufen, auf etwas beziehen ; vyššímu soudci svou věc podávati, appelliren. Jg. — abs. Odvolává, již ustoupá. Jg., Lb. Vz Řeč. Odvolati, widerrufen. Vl. zř. 317. — se koho od čeho: od práce. Ros. — Chč. 306. A také panský nález tak mocný byl, že od něho žádný se odvolati nemohl. O. z D. Od té výpovědi se odvolal. Ros. Od soudu některého se o. J. tr. — co, koho : své bludy, Kram., peníze (zapovídati). D. Volá jich Bůh, ale odvolává je zase radosť světa. V. Rozestavené lovce, psy (při honu; hvízdáním n. troubením je svolati), Us., roz- kaz, objednání, Šm., vyslance, Rk., dovolení, vojsko zase o. Dch. — čeho: klamu svého o. Br. Měli jsou hrdla i statku zbaveni býti a cti odvoláni, ehrlos erklärt. Tov.—Toms., J. tr. — čemu = odolati. I rozum tomu odvolává. Rozm. Petr. s Jul. Tak velikému množství neodvoláme (= neodoláme). Kom. — se na koho, na co: se na matku, Us., na pána, Ros., Půh. I. 263., na svědectví boží, Br., na soud, Vš., na soud vyšší, Pr., J. tr., Nál. 157. Tato vazba jest tedy dobra, ač ji někteří za chybnou mají navrhujíce: dokládati se, osvědčovati se, odvolati se k čemu. Brs. — se na koho oč. Slýchal sem, že o česť jsú se někteří na říšské volence odvolali. O. z D. — se ke komu, k čemu. Ne takby k němu se odvolával. Br. K vyššímu právu se o., Ros., k císaři, Ben., k vyššímu soudu. Rk. Kdo s nálezem nižšího úřadu spokojen není, odvolává se k vyšším stolicím, konečně k ministeriím a k mocnáři samému. Pt. — Kom., Vš. — se čeho, widerrufen. Odvolal se toho tvrzení Rostl. — se z čeho : z nálezu. Pr., J. tr. O. se na soud z jiných soudův. Vš. O. se z rosudku, z výroku soudu. Řd. O. se z vý- roku má věřitel cestu otevřenou. Řd. — se od čeho do které doby: od výpovědi rychtářovy do dvou neděl se o. (1532). Pr. — se v čem. Na soud nejvyšší (říšský) ve přích civilních. Pr.