Omluviti
Omluviti, il, en, ení; omlouvati = oso- čiti, obouzeti, ožalovati, verschwärzen, ver- leumden ; předstírati, vyčítati, vytýkati, vor- werfen , verweisen; vymlouvati, ausreden, entschuldigen. Málo daruje a mnoho omlouvá (vyčítá). Koc, Br. Dává ochotně a nic ne- omlouvá. Br. — koho, co. Omlouval ho (osočoval; vymlouval). Us. Svá dobrodiní ke mně ustavičně omlouvá (vyčítá). Us. Při omlouvati, zavříti, causam perorare. Ep. Pog. 22. Proč tu věc omlouváš ? Ml. — koho kde. Omluvivše mne před vámi (osočivše), že jsem nepřítelem těch, ješto souditi mají. V. Omlouval (osočoval) Jana u krále. V. Jak jsou všichni tři stavové pod obojí u císaře křivě omluveni. Skl. 06. Zb. — Lom., Solf. Marii omluvil (vymluvil) Kristus před Martou. Pref. — co na kom. Zlé věci na sobě omlou- vati. Chč. 383. — koho proč. Ze závisti je kdo omlouval (osočoval). V. — se, koho čím. Tím se omlouvá. Kram. O. někoho lžemi a nepravými poboňky. V. Se nezna- lostí zákona, Ml. Něco slovy trpkými a dů- tklivými o. (vytýkati). V. — Arch. I. 62. — se. Darmo se omlouváš (vymlouváš, tarasu- ješ, ohrazuješ. Vz Výmluva). Č. — co, se komu. O. se komu. Dal. 49. Totéž lotři omlouvali (vytýkali) jemu. Novotný. Jim Cyrillus se omluvil (Život sv. 1495.). — se, koho v čem. Nic nevěrných v nevěře jejich neomlouvá. Br. Poněvadž toho vykonati ne- budu moci, v čemž jsem se mu také i vy- mluvil. Břez. V něčem se o. (vymluviti). Apol. Uctivě se v tom omluvil. Pulk. — se čím z čeho. J. tr. — se (v čem z čeho). J. tr. Z toho sú se všichni omlúvali jako nevinní. Hl. O. se z čeho (vymlouvati). Har., Br. Omlouvaje se ve svém svědomí před Bohem z těch věcí. Br. — koho ke komu. V tak dlúhém času mne k vám omlúvali. Ep. Pog. 23. By ji k tobě omluvila (vymlu- vila), ač na čem tobe zblúdila. St. skl. — oč. Ty neščestie, ty mne všeho dobrého zbavilo, a mne o to omluviti nedáš ? mlčeti nebudu. Tkadl. I. 10.