Omluviti
Omluviti = pomluviti, detrahere. Ž. wit. 108. 20. Něch omluvá — žičiť mosí. Slez. Šd. — koho Omlúvati jiné. Št. Kn. š. 144. — koho na čem. Omlúvachu jej najvyšší kněží na mnohém. Výb. II 407. — čím. Svou nepřítomnosť nemocí o. Us. Pdl. — v čem. A tu se boží pomocí ve všem o-vil. Pass. 14. stol. Vidíš-li, že v mnohém tě omlúvají. Výb. II. 407. — se jak. Písemně se o. Mus. 1880. 482. — O = obsahovati, enthalten. Zřízení zemské zřetelně v sobě omlouvá, že . . . 1665 Soud. záp. op.