1. Opáčiti
1. Opáčiti, il, en, ení; opakovati (opačo- vati, zastr.), opáčívati, opakovávati = opě- tovati, znova začíti, zpět vzíti (Mus.), wieder- holen, zurück nehmen. — co: řeč. V. Jednu věc a řeč často opakovati. V. Něčí slova opakovati, opáčiti. D. Není věc zbytečná potřebnou věc několikrát opáčiti a obnoviti. Bart. Dvakrát to slovo opačuje. M. A řeč má třikrát ohlásiti a o., že se má každému spravedlivě státi. Tov. 48. O. čelo = pro- tiviti se, die Stirn bieten, sich widersetzen. Pulk. On tu řeč slovo od slova opáčil. Reš. O. odpověď = dáti. V. — co kde. Něco v paměti o., Jel., na sněmě. V. Pan V. opáčil ještě před králem. Čr. — co jak : Seneka dvě stě veršův od žáků recitovaných beze všeho poblouzení opáčil. Lom. Něco v krát- kosti opakovati. J. tr. — co komu proč. Aby mi to pro lepší paměť zase opáčil. Krab. — co komu od koho. On si to od něho velmi opakuje (apprehendiren). Us. — co komu: hříchy (vyčítati). Rk. Mnohoť jest na světě zlého ale takéť ten den příde, že bude každému zlosť jeho hořce opáčena (vy- týkána). Št. N. kř. 141. Když potuchne milosť mezi nimi, budú horlivě opakovati (vytýkati) sobě, co je jeden druhému libosti činil. Sš. 24. — na co = odpověděti. Šm. Vz Opa- kovati. — se komu — protiviti se. Tkadl.