Prozraditi
Prozraditi, il, zen, ení (na Slov. děn, dění), prozrazovati, verrathen. — koho, co: tajemství. D. Jaká bys ty žena byla, dybys muža prozradila? Sš. P. 134. Jeho váhavá chůze prozrazuje lenocha. Sych. Některé věci takto jsou samozřejmy, že všeliké o nich důkazů se domáhání toliko nestateč rozumu prozrazuje; Jejichž tvrdý samé aramštiny výhovor je p-val. Sš. L. předml., Sk. 21. Tento skutek prozrazuje mysl nešlechetnou. Složení těla jeho prozrazuje sílu. — Pozn. V uvedených příkladech, kde vlastnosť na jevo přijíti má, stačí: jeví, dává na jevo, ukazuje. Km., Brs. 136. — čeho. Curius Ciceronovi všech obmyslů prozrazoval, šp. m.: všecky obmysly. Brt. Vz Pro-. — s in- finit. Ač tam Petr z Galilee se býti p-dil. Sš. Sk. 21. (Hý.). — se čím. Myš trusem se prozrazuje. Jg. Myš hovnami se prozrazujíc kočkám v loupež bývá. Kom. Řeči i chodem se p-zují. Br. — že. Stavba těla jeho pro- zrazuje (= jeví, dává na jevo), že . . . Us. Vz P. co, pozn. — koho komu: Filippovi. Br. — se kde v čem, vz Sysel.