Prvotní, -tnýPrvotní, -tný, který z počátku byl, pů- vodní, ursprünglich, Ur-, Stamm-, Grund-. P. církev, hřích (prvopočátečný), V., hmota, spis (původní). D. Za p. časů, Ros.; p.jazyk (kořenný), dějiny, hlen, listina, obyvatel (prvobytel, Šf.), kořen, látka (prviny), obraz, plod, plo
zení, slovo, svět (prasvět), výroba, význam, malba, text (prvopis), výkres. Nz. P. slova, vz Slovo. Čeština již v nejstarších památkách navracuje se k p-nému o: vítě- zový. Bž. 17. P. pramen, bahno! Dch. P. samohláska, vz Samohláska. Stav, povaha p-né círke; Tudy p. milosť od Boha jim daná byla milosť pokání; Uštědření p-né milosti; P. člověka stav; P. článek víry naší; P. pád satanův. Sš. Sk. 32., 52., 134., L. 182., J. 15., 48., 152. (Hý.). P. osoby (Hauptper- sonen) se nezavázaly. CJB. 381.