PřírodaPříroda, y, f., slovo nové, dříve: přiro-
zení. Jg. Sbr. s. 147. — P., co se k přede- šlému přivodilo (v tomto významu slova tohoto se neužívá), der Zuwachs. Jg. — P., vlastnost věci přiro
zené, přiro
zenost, die na- türliche Beschaffenheit, Natur. P-du sochorem vyháněti, naturam furca expellere. Dch. V Kristu božská i lidská p. se slučovala. Sš. J. 13., 24., 157. Neobro
zená p. Adama hříšného. Sš. J. 143. (Hý.). Brs. 149. radí, bychom v tomto smyslu raději užívali slov: přiro
zení, přiro
zenost povaha, Slova tohoto mimo to chybně užíváme u věci uměle dě-laných. Ten hrad atd. kreslen dle přírody šp.m.: podlé skutečnosti. Brs. 150. — P., mocpůvodně ve všech bytnostech, jsoucí a rozdílproměny jich působící, die Natur. Jg. P.jedná podlé zákonů neproměnitelných. Běhp-dy. P. jej mnohými dary obdarila. Jg. — P., souhrn všeho, co smyslům přístupno. S. N. Vz tam více. V užším smyslu : souhrn všech récí na zemi, die Natur. Troje říše p-dy : zvířata, rostliny a kamení. P. bezduchá, bez- rozumná. Sš. I. 89. Úkaz, výjev v p-dě, zákon p-dy. Nz.