PřisouditiPřisouditi, suď, soudě (íc), il,
zen, ení, na Slov. děn a dění; přisuzovati = při- řknouti, přiříci, zuerkennen , zusprechen ; uložiti, an-, zuerkennen, verhängen; připo- čísti soudem, zurechnen ; usouditi, urtheilen, Urtheil fällen. Jg. — co komu (čím). mzdu, Jg., při, Aesop., cenu (přiznati), D., propadlé úroky. Us. Přísežní soudcové při- soudili mu toho nale
zence. Sych. Tou reso- lucí domy klášteru přisou
zeny byly. Apol. P. komu trest, pokutu. Us. P. někomu pravdu (přiříci). Slov. Mdlejšímu dědinu přisoudila. V. Přisúdí-li jemu páni to zboží. Půh. II. 326. Jich dědiny sobě přisúdiechu. Dal. 158. — co komu jak. Podlé pravdy někomu něco p. Arch. I. 139. Podlé vykládání onoho jenom slovo in^á^ate pohlavarům Petr při- suzuje. Sš. Sk. 40. Komuž páni podlé toho svědomí přisúdi, ten při tom ostaň. Půh. I. 387. — co na kom. Tu pokutu mají úřed- níci na něm p. Zříz. F. I. A byl-liby ten dluh na otci přisou
zen. Vl. zř. 164. Jestliže by původ obdržal při o kterou summu a nebyla-liby mu ve dvou nedělích dána od toho, na komž mu jest přisou
zena. Zř. F. I. P. komu na někom náklady, die Unkosten gegen Jemanden zuerkennen. J. tr., 1553. Er. — co komu kde, před kým. J. tr. — koho v co: v počet přátel. Us., Plk. — co, koho k čemu. Všecky k věčnému ži- votu nebo zatracení přisoudí. Scip. To jsou ti živí, jež má soudce k životu věčnému p. Št. Pro to slovo by ciesařem k zemi při- sú
zen; Až Vladislava k zemi přisúdichu. Dal. 91., 102. P. někomu něco k dědictví. Půh. 1.124. — aby. A Pilat přisoudil, aby se naplnila žádosť jejich. Proch. Že mi přisú-
zeno, aby mi mú pečeť odvadila. Půh. II. 73.