Přistaviti
Přistaviti, il, en, ení; přistavovati, an- setzen, anlegen, anstellen, anrücken; anlan- den; zugesellen; verheirathen. — abs. Neb odtud naděje nebylo, abychom kde p. mohli. Har. I. 90. Kdo příkře přistavuje, rádo se s ním odvracuje (rád zpátkem padá). Prov. — co, koho. Nechť p-ví rukojmie viece; I p-vil dva člověky. NB. Tč. — co, koho kam: hrnec k ohni, řebřík ke stromu, Us., lodí k břehu. Jel. P. mladíka k dceři (dceru vdáti tak, že ženich do domu se přižení). Plk. — co, se proti komu. Br. — s čím kam: s lodí k břehu (připlouti). V.