Čemu
Čemu = proč. Us. na Oravě, u Plzně, na Hané, v Opavsku. Km. 1883. 667. U Místka. Skd. Na Ostrav. Tč. Tam také: čimu. Na Frýdecku, kde slova proč ani neznají. Tč. Cemu si psa něčval, lebo sám něběhal ?; Cemu jsi se oženil? Sš. P. 133., 479. Čemu ta masť neprodade se? Ev. Čemu vy se ze- lenáte? Rkk. Čemu jste mne hledali? JMl. Čemu mi býti živu déle? Ans. Milá matko, čemu prosíš? Kat. 45. Na Mor. čemu = 1. nač: Čem to bude (Zl.) — 2. Proč (Jicko. laš.), čemu ni= proč ne: Čemu's tam něšeł? Čemu sy tam něbyl? Široká, dlouhá, kam se bramboráš? Často stříhaná, čemu se mne ptáš? (Hádanka. Řeka — louka). Mor. Brt. — 3. Protože, neboť, vždyť (laš.): Hrabě zakazał lesem chodiť, čemu ma tam zvěř. Něbudě dnes pršeť, čemu je tak čerstvo. Studňa je tak hłyboka jak ten kopec, čemu, dy větr fuka, papir tam hodzeny idě kana- łem. Kosteła něuvidźi, čemu je v nižině. čemu, dy my iděm na huby, to my vi- dimy .... Čemu je hojně takovych, co študyruju na kněze a potem něchaju tak. Čemu kdo děła cihłu, to jí němože děłať, ež na svojim polu. Brt. D. 171.