Čepička
Čepička, y, f. Č-ky sebrať, šeškrabovať (dřevěným nožem), das Bier abputzen. Suk. Vz Čepice. — Č. uzavírací (u stříkačky). Pdl. — Č. = okončina prstu. Uřízl si, ubrk- nul si na palci č-čku. Na Poličsku. Kká. — Č. = čečel, číška, die Kniescheibe. Šv. 24. —Čepičky kněžské, kvadratky, kněží múď, brs-nil, brslen sprostý, euonymus europaeus, derSpindelbaum. Vz Rstp. 297., Kk. 15., 88.,Schd. II. 171., Sbtk. Rostl. 187., Mllr. 45.Pánovy čepičky = brslen. U Smidar. Kšť. — Č. = částka okvětí, u mechů hořejní nabaničce zůstávající, u játrovek dole stopkuobstírající, calyptra, die Haube. Rst. 188.,196., 403., Rosc. 73. Částka okrovky břicha-tek, ježto pak dolů padá, majíc kraj klikatýRst. 227., 403. Č. kořenová, způsob hubkykořenové, když kraj od mrcásku jakoby bylodchlíplý. Rst. 61., 404., Sl. les., Rosc. 3.,34. — Č. = číška, mistička žaludová, dasSchälchen (an der Eichel). Sl. les. Cf. S. N. — Č., samota u Mělníka. PL. — Č., y, m., os. jm., Č. Vavřinec. Vz Blk. Kfsk. 958.