2. Česť
2. Česť z čbt + tb. Gb. Hl. 107., Bž. 230. Cf. Mkl. Etym. 32. Č., honor. V MV. nepravá glossa. Pa. — Č. = přednosť atd. Žádajíc viece cti tohoto světa než cti věčné. Št. Kn. š. 143. Cti se nenajíš. Bž. exc. — Ad Č. = úřad atd. Více-li kdo po cti dychtí, tím méně jí hoden jest; Ten jest více vážen, kdo cti zasloužil a žádné nedosahuje, než ten, jenž č. má, a jí nezasluhuje. Exc. Kde jest odsúzen své cti na kterém právě, to sú neprovedli. NB. Tč. Člověk, když ve cti bieše. Ž. wit. 48. 3. Z chlapského řáda ni- koli ijednoho v česť nevoli. Anth. I. 3. vyd. 34. Česť nravy atd. Alx. H. v. 233. (HP. 65). C. manželská; Buoh dal jemu i jeho plemeni č. kněžskú; Ač jest n větší cti stav duchovní. Št. Kn. š. 85., 168., 177. Č. plodí rozum. Bž. Vz Světský. — Ad b) ß). Pro č. a chválu pána Boha. Mus. 1880. 160 Bohu na č. zpievati, pieti. Výb. II. 8., 9. Tobě v jich jmě č. činiece. Výb. II. 18. (Střelbou) někomu č. vzdáti. J. tr. Střílení pro č. Ib. Se ctí někoho někam donésti. Dal. 25. Komuž jste dlužní ctí, tomu č. dajte. Št. Kn. š. 111. — Ad b) = obecná vážnosť. Budeš míti č. u ludí, dobrý chýr o sebe. Na Slov.Tč. Č. světská. Alx. V. Mějte je v česť. Št. Kn. š. 114. Kněžie ve cti chodie z bohatstvie božieho, jemuž cti nečinie. Hus II. 186. Za č. a slávu hotov buď dáti i hlavu. Bž. exc. Starších i v Ta- tařích mají ve cti. Bž. exc. — Ad b) <ř) = dobré jméno atd. Aby to králi na č. bylo. Tjř. On jde na česť! Dch. Drahý poklad v světě jest, zachovati sobě č. Drahý klenot jest zachovalá č. Na cti někoho opatřiti. (Dal) list pode ctí a věrou. Půh. I. 178. C. svému rodu činiti. Dal. 164. Ktož po- hnán jest z nářku cti. Vš. Jir. 58. Já jich na cti nehanírn, ale svědomie toho nestrpím. NB. Tč. 49. Nežaluje ke mně o střiebro anio zlato, než žaluje ke mně a k mé cti ak mému hrdlu. NB. Tč. 170. Jej pohlavko-val a jeho na cti lúpil. NB. Tč. 229. Ctí avěrou se zavázati, auf Treu u. Glauben sichverpflichten. Václ. VII. O dotýkání se ctíněčí ve starší době vz Jir. Zem. zř. 447.O na cti opatření. Vz Sdl. Hr. II. 150., Cor.jur. IV. 3. 406. Zapsal se pode ctí a věrouže ... . Půh. I. 279. Pro č. jazyka svéhočeského. Výb. II. 43. Č. ztratiti. Dal. 120.Č. a dobrá pověsť mnoho na světě můžeBž. exc. Ztráta cti veliké neštěstí a se ctíchudoba lehčí než hanoba. Hkš. By bylos mou ctí, učinil bych to rád. C. nad bo-hactví. Madr. 104. — Ad b) 2. = poctivosťatd. Na mou č., auf mein Ehrenwort! Čsk.On není ani té cti, aby . . . Us. Je-li pocti-vého zachování na své cti; Jest ve cti za-chovaný. NB Tč. 92. — Ad c. = pronešení.Odkud mi přišla tak veliká č. ? Hr. rk. 185.A když jemu chcem č. vláští učiniti. Št.Kn. š. 47. C. za č., služba za službu. Lpř.— Č. = dobročinění. Koně mu ctí a daremdáti se podvolil. BN. — Cf. S. N.