1. Čin
1. Čin = skutek atd. Vz S. N., Mkl. Etym. 36. Někoho k činu míti; do činu se dáti. Dch. Č. zákonodárství, der Gesetzgebungs- akt. Sl. les. Vědecký č. Dk. Mají ti věz- ňové na jich činy mukami tázáni býti. NB Tč. 113. Mají počet vydati z svých činóv. Št. Kn. š. 15. — Č. = způsob. Jako všudy jest duše v člověčiem těle, ale velmi činem v hlavě výbornějším, takéž v nebesiech jest kakýms činem výbornějším nežli jinde. Výb. I. 644. 18. (Št.). Ihned by potom uzdraven tiem činem. Ib 935. 2. Žeť se křivda v pravdu mísí všemi činy. 15. století. Nemluv takým činem; Aj toť činí Bóh trojím činem; Všemi činy hledal, kakby svój lid povýšil. BO. Přidržal sě všemi činy skutkóv Jeroboamo- vých; Tiem činem učinil 10 slúpóv jednoho litie a miery. Bj. Tiem činem mnoho do- brých zbichu. Dal. 23. Divným činem. Sv. ruk. 295. Kterým to bude činem, abych počala synem? Hr. ruk. 179. Avšak vždy toho čina hledáše, kterak by . . . Žvt otc. 19. b. Rúcho rozličného činu. Alx. V. v. 1225. (HP. 30.). Kterým bych to činem vě- děti mohl; Neb jest Jesukrista nosil dvojím činem; Nevěděl, kterým by to činem při- vedl. Pass. mus. 275., 358, 410. Jeho hanby všemi činy hledachu. Pass. 875. Trojím či- nem boj proti němu učinili; Nemohli jsú žádným činem proti jeho múdrosti zvítěziti; Mobl-liby jemu kterým činem zrak navrácen býti. Pass 14. stol. Nerozuměl, kterým či- nem to móž býti; Jest také náš otec ač ne týmž činem jako svého syna přirozením jediného, ale vzvolením; A tak rozličnými činy viece milujem s právem přievuzné; Dvojím činem jieme ten chléb ; Žádosť chvály zdejšie móž býti trojím činem hřiech smr- tedlný. Št. Kn. š. 12, 17., 42, 53., 164 Trojím činem dávají pokánie. Št. — Č = příslušenství, jmění. Chaloupka pekařova se vším činem byla její. Kmk. v Kukátku II. 258. Odešel se vším svým činem. Mor. Vck — Č., a, n. = kůň. Koll. Zp. II. 507. Vz Činko. Za činy vyfrajmarčil jsem sukno. NB. Tč. 10.