Veseliti
Veseliti, il, en, ení; veselívati = veselým činiti, erfreuen, fröhlich o. lustig machen, belustigen, ergötzen. — co, koho. Někoho velmi v. Jg. Veseliješ mladosť jich. Št. V. město. Ž. wit. 45. 5. Víno a hudba veselí srdce. BO. — koho, se, co čím. Čas smutný učením v. Jg. Sliby se blázni veselí, ale moudří se jimi kají. Prov. Když se veselí zbožím. Hus II. 311. Čím se mladý příliš veselí, na starosť toho poželí. Prov. MP. Dobré z daleka poznalé svým přiblížením člověka veselí a netoliko člověka ale i ho- vado. Hus I. 117. — Št. Kn. š. 183., Troj. 179. — se z koho, z čeho: z cizího štěstí. V. Veseliti se budem z daróv tvých. Hus III. 11. — Br., Ros. — se nad čím. Pís, slov. Veselil se Hospodin nad vámi. BO. A v-li se nad dílem rukou svojich. Sš. Sk. 80. — se. An sě velí svým všem v. a ra- dovati. Hus III. 118. — se v čem. Rado- vati a v. sě budeme v tobě; Radují sě, když zlé učinie a veselé sě v najhorších věcech; V tobě sě budeme v., ale ne v sobě; Kdo sě veselí, v Hospodinu sě vesel. Hus II. 12., 311., III. 12. — se čemu. Nebáti se smrti, ale věčné nesmrtelnosti se v. V. — se pro co. Pís. slov. — se kdy. Veselme se v no- vém roce. Us., Er. P. 45. — se s kým = 1. společně, sich mit Jem. freuen, Jg., 2. na Slov. = smíchy si z někoho dělati, Jemanden zum Besten haben. Bern. — se komu jak (exultare). Služte Hospodinu v bázni a v-te sě jemu s strachem. Ž. wit. 2. 11.