Věty pleonastické
Věty pleonastické. Já sem sa hnal že na maso a vy íte kýšku. Mám za ním peníze, šel sem k něm', že ho budu upomínat. Chtěli sme že k vám ít. Šél na rolí že prasotom na trávu. Vzál oba k sobě, aby ím bylo jako veselo (jako = prý). Ale ona, že půjde pro tatíčka, že jí mosíja jako šaty dat. Na mor. Zlínsku. Vz Brt. v Mtc. 1878. 29. —Věty záporné. Při těchto větách rozeznáváme a) věci spojené: podmět a výrok, b) sponu, c) částku, jíž se spojení ruší, záporné slovce: ni, ne. Tato částice klade se ve větách: 1. z pravidla před sponu a kde samostatné spony není, před slovo, v němž spona jest. Smrť zlá věc není. Mudr. Nájem není lichva. V. Závisť rychle slávě neškodí. V. Ruka má nebude ti k obtížení. Br. — 2. Když se sloveso opisuje, přikládá se ne v čase budoucím a v celém rodě trpném k slovesu pomocnému. Nebudeš míti dílu se mnou. Br. Nechť nejsem zahanben na věky. Br. Ne- bude vyhlazen rod ten. Br. Nebyla mu zje- vena řeč Hospodinova. Br. Nevyznávali ho, aby ze školy nebyli vyobcováni. Br. — Pozn. Záporné ne přikládá se i k jiným slovesům neúplným. Soudce nemá samého sebe mstíti. V. Nesluší zisku hledati z věci cizí. Kom. Nechce ho znáti. Us. — 3. Při časích minulých rodu činného nepřipojuje se ne z pravidla k slovesu pomocnému, nýbrž k příčestí. Nevolal jsem. Br. A kdož by se neděsil? Br. Pojedl a okřál zase, nebo byl nic nejedl ani nepil tři dni a tři noci. Br. — Pozn. Při plusquamperfektu (Čase před- minulém) připíná se někdy k slovesu pomoc- nému byl, a, o. Ještě pak nebyl vyšel do půl síně, když se k němu stalo slovo toto. Br. Kdyby Jan nebyl kázal, nebyli by po- kání činili. Kom. — Ve větách záporných může i více záporných částek býti tak však, že všecky k zapírání výroku směřují, a) když se přísudek ode všech podmětů téhož rodu odděluje. Žádný člověk nelituje mne. Br. Nikdo se v to nechce oddati. Dal. Nic těžšího nad to není. Kom. — b) Když se činnosť podmětu ode všech předmětů téhož rodu odděluje. I neřekl nikomu. Rkk. Ni- koho nemají. Pass. — c) Když se činnosť od podmětu tak odděluje, aby se to na vše časy, na vše místa, na vše způsoby táhlo. Opatrnosti nikdy nezbývá. Prov. Vítězství se nikam neklonilo. Rkk. Já nikoli neoblí- bím si těch věcí. Br. — d) Někdy se více vztahů těchto všeobecných v jedné a též větě sbíhá. Žádný jemu žádné překážky nečinil. Háj. Žádný toho z nich nikdež nižádnému nepronášel. Pass. — Pozn. 1. V případech naznačených táhlo se záporné ne k výroku, jímž se svazek mezi podmětem a výrokem rušil. — Pozn. 2. Strany genitivu ve větách záporných vz Genitiv. — Když se záporné ne k výroku netáhne (vz předcházející pozn. 1. ), nýbrž k pojmům samým, které se u větě spojují, tehdy věty takové mezi věty záporné počítati nelze. Zde se může ne 1. přikládati k přísudku t. j. k pojmu, jejž za přísudek soudíme, ve kteréžto příčině, ač pojem ten v sobě zápornosť nese, nicméně se činem tvrdícím k podmětu přikládá. Slova úst jeho jsou nepravá. Br. Jest nedbalý svého do- brého. Kom. Svornosť bratří jest nepřemo- žená. V. — 2. Přikládá se k podmětu. Ne- čistota jeho na něm jest. Br. V tom jest veliká nespráva. V. Nevšichni soudcové zlí jsou. V. Nemnozí o tom vědomosť mají. V. Nekaždý vejde do království nebeského. Br. — 3. Ale i jiné části věty mohou představy záporné v sobě míti. a) Nekaždému duchu věřte. Br. Nevždycky dobře kvapiti. V. — ß) Všecky její nedostatky doplním. Br. Oba v nedověru upadli. V. Mysl jejich neoheb- nou oblomil. Br. — y) Učili se nerouhati. Br. Chceš-li se nebáti vrchnosti, čiň dobře. V. — Pozn. Někdy m. ne klade se: bez, u. Byla bezdětkyně. Br. Hledal bezhrdlí tvého. Br. Vz bezpraví, beznohý, bezvodný atd. Vdovec bez hospodyně jest velmi ubohá (ne- bohá) věc. Jg. Cf. Bez-, U-. — Pozn. 2. Slovo nic má zhusta moc tvrdící do sebe zname- najíc vůbec vše to, co není a váže se jako jiné subst. Něčí řeč v nic obrátiti. Br. Ale jinak je, táhne-li se k samému výroku. On mi o tom nic neřekl. Svěd. — Pozn. 3. Když se věty, jichž výrok zápornosť v sobě má, zapírají, tehdy vyrostají z nich věty, jež do sebe formu mají vět záporných, avšak smyslem tvrdicí jsou. Nebylo mi neznámé. V. Není nemožné. V. Tyto jahůdky nejsou nechutné. Byl. — Zk. Skl. 375. —384.; Zk. Ml. II.73. —74. Vz tam více. — Cf. Ne, Zápor. —