Vézti
Vézti, vezu, vez, veza (ouc), zl, en (vežen, vlivem tvaru vožen ze IV. tř. ), ení: voziti, il, žen (neústrojně vozen), ení; vozívati = vozem n. lodí nésti, fahren, führen; se = vozem n. koněm n. lodí se nésti, fahren, schif- fen, reiten; sklouzati s něčeho dolů, rutschen. Jg. Vz Nésti. — co, koho: dříví. V. Voziti dříví, dokud jsou pěkné časy. Us. Dch. Voziti drva. Arch. II. 194. Voziti pocestné. J. tr. Mé nevěrné děvče pryč sebú vezete. Sš. P. 579. Voziti Hrnce = spě chrápati n. čelem po něčem tvrdém jezditi. Sn., Zkr., Dř. Už mi tak ne- bude, jak mi bylo kdysi, dyž mne vozíval můj koníček lysý. Brt. P. 37. Už ho vezou (mají). Bern. — co, koho, se na čem: na voze, na lodi, V., D., na koni. Kom. Náklad na voze v. D. Už toho jalenka na kolese vezú a tého myslivca na krchovo nesú. Sš. P. 523. Na čem by si se radši vez ? Na tej kolese a já na tym koňu. Slez. Šd. Na tra- kaři do lesa v. Er. P. 378. Dyby im na táč- kách vdolky vozil, tož sa nedovozí. Mor. Brt. Jiný se v povětří vezl o jednom kole na voze (= byl kolem lámán). Dh. Pro Buoh, treskcete mne sami a nedajte mne haněti a na mně se voziti. NB. Tč. 244. Voziti se na vozičce. Vz Vozička. Brt. — co komu: víno. Har. Svatej Jiří jede k nám, po vě- nečku veze nám. Er. P. 58. Votvírejte se všecky závory, vezem vám nevěstu samý fábory. Čes. mor. ps. 233. Veze on jí po- stelenku, v postelence kolébenku; Už ti páni. z vojny jedú, svojim paňám dary vezú; Haj, haj husičky přes cestu, vezeme Martin- kóm nevěstu; Votvíréte rodičové vrata, ve- zeme vám plnó fůro zlata. Sš. P. 90., 463., 486. (Tč. ). — komu. Ten kabát ti veze (= sluší). U Jižné. Vrů. — kam (nač do čeho, k čemu, mezi co, za co). Ženi- chova niva nikdá nerodivá, když na ňu šo- hajek hnoja nevozívá. Sš. P. 487. Divoký ten lev vsazen jest nejprv na Vyšehradě, odtud pak vezen na pevný hrádek Křivo- klát. Ddk. II. 424. Kněz Zbiněk pobrav svátosť kostelní vezl ji na Roudnici; Voziti uhlí k horám k šmelcování na prodaj; Mnohé staré, pěkné klenoty houfně vezli k předě- láni na minci novou. Dač. I. 11., 148., 255. Lidé, kteří sem potřeby na trh vozí. Arch. V. 323. A svým bych také vám voziti nedal do vašeho města. Arch. V. 346. Psota po psotě leze a duše se do pekla veze. Hus III. 11. 1. Povezu ji k doktorovi. Er. P. 176. Už můj mily z lesa jedzě, malovane dřevo veze, veze ci ho po rynečku ku svej milej k oke- nečku. Sš. P. 275 Aby hnuoj k stavóm vo- zili a jinú potřebu. List z r. 1423. (Tč. ). Vezu kolomaž nekam za Brno. Sš. P. 79. Vezli je mezi ovce. Us. V. něco ku břehu. Har. Víz ho k té (tobě) ? = mám ho vézti k tobě? Kb. Vezl na trh cibuli, zase při- nesl ošlejch (prodělal). Prov. Led do lednice v. Sych. Obilí do stodoly. Do lesa dříví vo- ziti (zbytečnou práci konati). V. — co za kým: potravu za vojskem. Us. Taky chce, aby za ní na vozíčku vozil (chce nositi vlečku, dělati paní). U Žamb. Dv. — D. — koho zač: za peníze. Us. — kudy, po čem: po vodě, Har. Po dráze se vézti. Us. Dch. Kázal okované vozy přeseň (přes lid) vézti. BO. Aby mohl své kupectví vézti skrze Kunovice NB. Tč. 271. V. se po někom = týrati, haněti. Jazyk se po nebi i po zemi vozí, bylé i nebylé v hromadu plete. Kom. Závisť se po jiných vozí. Mudr. Vz Msta, Kleveta. Č. — v čem. Zedmula se Vltava tak, že v Praze na staroměstském náměstí lidé vozili se ve člunech. Pal. Dj. III. 3. 55. Honza ten mě bude vozit v krytém vozu. Er. P. 146. Jedou myslivci od Vídně, vezou Janóška v košině; Keď ta vezmem, budem ťa bit, nebudem ťa v koči vozit. Sš. P. 569., 258., Sl. ps. 252., Dbš. Obyč. 154. Moja pani mamo, na čim se vezu? Moravec na voze a Němec na koze a můj nejmilejší v zlatým kočáře. Sš. P. 709. Vozili jsme se v člunu po rybníce. Sych. Vz V. se čím. — co, se čím Páni šesti koňmi v komorních vozích se vozí. Kom. Neboj sa, nevěsto, že ťa bude bíjať, kúpí ti kočárek, bude ťa vozívať, bude ťa vozívať bílými kozami. Brt. P. 87. Voziti psem zelí (do nouze přijíti). Lom. — se, co odkud: s vrchu. Us. Z lesa dříví voziti. Er. P. 394. Juž ju vezó od maměnky ze vrat, pěkně vám děkujem maměnko na stokrát. Sš. P. 459. Pravě, že by to víno hajtman na Skalici mocí vzal, když je z Uher do Moravy vezl. NB. Tč. 281. Nerádi knížata němečtí svolovali, aby peníze z jich zemí ven se vozily. Pal. Dj. IV. 2. 505. Obilí ze země aby vezeno nebylo; Aby nedopouštěl 253* obilí ze země voziti. Arch. IV. 497., V. 294. (Šd. ). Ven z ostrova málo se vozí (vyváží). Har. — proč. V. někoho ze záplaty širo- kého tolaru. Jv. — co s kým, kdy. Tam sem vzal pušku a tu s sebú vozím. Pal. Dj. IV. 1. 157. Veliké náklady učinil s ní se po zemi voze. Půh. II. 73. Vozili jsme se s ním v kočáře. Us. Šd. Hřešiece zjevně a vezúce s sebú hřiechóm mnohé věci, jako pyšné rúcho, pasy a j. Hus I. 168. V horku vez plášť s sebou, v dešti sám pojede. Č. — co kde. Nevěřím mu, kdyby se krájel a kdyby pravdu pod pavuzou na voze vezl. Č. — se komu kde. Noha se mi ve stře- víci vozí (je mi veliký). Us. —jak. Skorej kolesa vyvrátí, kdo chytro (spěšně) voz veze. Na Slov. Tč. Někteří po cizí trudné práci zvykli se voziti řečmi úštipnými a ujijedavými. Jel. 1. Kamení na spěch vo- ziti. Let. 345. Ve středu vezli jsme se se špatným větrem. Pref. 502. Voziti se na kom s pohrdáním. Chč. 445. A tu pomním, že jsem s otcem svým k němu do Prahy jezdil vozem veza. Arch. I. 176. —kdy. Vz předcházejícího třech králích do Olomouce vezena byla. Žer. Záp. II. 87. V kázáních po všech se vozíte. MP. — se po kom. Čechy pálili po sedlácích se vozíce. Let. 195. Ten se rád po lidech vozí. Bl., Dch., Vk. Závisť se ráda po cizích vozí. Prov. Pk. — se. Býk se vozí (skáče na krávy, honí se). Us. — co proč. Otviraj macičko nový dvůr, vezeme něvestu na vybůr. Sš. P. 464. — se komu. Maš jarky, čuo sa jim chrbaty vozia (= tlusté ovce). Na Slov. Šd.