2. Vila
2. Vila (víla, instr. vilou, pl. vil, vilám, vilách, vilami), y, f., nympha, die Nymphe. Slovo víla vyskytá se nyní jenom u Jiho- slovanův a u Slováků (Koll. Zp. I. 412. ). Víly = nadpřirozené, dobré i zlé, mladé, spanilé panny v tenké bílé roucho oblečené bydlící ve skalách, na vrších a stráních, v hustých lesech, ve vzduchu a ve vodě. Krok, Brt. Jsou vily pozemské, povětrní, vily vodní = rusalky. Rk. V. horská, kvě- tinová, Blumenfee, růžová, Rosenfee, pro- ročice, wahrsagende Fee. Dch. Vz S. N., Sbtk. 21., 22., 196., 303.