Vina
Vina, y, ť. (ne: vinna) =přiznaná komu příčina zlého, die Schuld, das Verschulden, die Verschuldung. Viny mladosti mé. Ž. wit. 24. 7. Někomu vinu přičísti, přičítati, dáti, dávati; vinu na někoho vzkládati, sčítati, cpáti; za vinu komu dávati; vinu s sebe odložiti; pokuta za vinu. V. Beze vší viny. Troj. Na někoho viny hledati. Dal. Před nímž jest naše v. dovedena. Št. Ve vinu něčeho upadnouti. Kom. Čí jest vina?; ne- měti viny, býti bez viny. D. Na někoho vinu klásti. Sych. Viny si na někoho smýšleti. Háj. Otcové nejsou toho vina, lépe: Otcův to není vina, otcové tím nejsou vinni. Jg. Vinu někomu prominouti. Kram. A to bývá bez jich viny, ale vinú stran. O. z D. Vinu na někoho strkati. Ros. Dávati někomu vinu o co. Han. výb. Jemu v tom ničemž viny nedávají. Skl. I. 126. Tuť chci slyšeti, z čeho mi vinu dáš. Ps. o záští. Aby každý stál a odpoviedal úředníku, z čeho jemu vinu dá. O. z D. Jemuž vinu dávají. Kn. rož. 69. Na tom i ty neseš vinu, german. a šp. m.: tím i tys vinen. Cf. Brs. 3. vyd. 254. Kde v. pomsty nemá, tu mnozí práva nechavše jinak svou vůli vedou; Nevědomí každou vinu vymlouvá; Co se stane bez čí vůle, toť viny v sobě nemá; Tu buď trestáno, kde se vina najde. Rb. Vz Vš. 571. Dávati někomu něco za vinu. J. tr. Vina byla na vůdci; Odpusť nám naše viny; Jeho vinou se věc opozdila; V. rodí vinu; Jeden strká vinu na druhého; Není to jeho vinou. Us. Dch. Já sem vzkázala, že mu polovici uhra- dím, když to čítá mou vinou. U Dobrušky. Vk. To není milosť, kterou hříšník dává, když k vůli vině vinníkovi přává. Shakesp. Tč. Naše viny obyčejně vymlouváme a na ji- ných vzkládáme. Na Mor. Tč. Len ma srdca bolí, láska je na vine; Urob si, céro má, jako ti je vóla, aby ti nebola mamenkina vina Sl. ps. 145., 335. (Šd. ). Vinu jemu dávali z toho a diel dobrý byli příčina jeho smrti. Let. 12. Já před Bohem bez viny zůstati chci; Aby na den sv. Bartoloměje stáli v Znojmě před císařovou radou, kdežto my také naši pošlem, aby tu nám z viny dané odpovídali; Prve sou nám z ničehož viny nedávali; Aby ti lidé stáli ku právu před nimi a odpoví- dali, kdožby jim z čeho vinu dal. Pal. Dj. III. 3. 273., IV. 2. 283., V. 1. 328, V. 1. 236. (Šd. ). Pokutu tuto chtěl vykonati ve- řejně, jakož byla i vina spáchána; Papež brevem ze dne 7. října výslovně zprostil krále vší viny. Ddk. II. 402., V. 122. (Tč. ). Miloval jsem s černýma očima, esi ťa ne- dostanu, čí to bude vina?; Pobila mě ma- tička, pobila mě pro vinu, že ty chodíš za jinú. Sš. P. 230., 303. (Tč. ). Zrušila jsem lásku ne o své vině (= ujmě): že (= než proto, že) jsou nás podvedli, od sebe roz- vedli falešní lidé. Er. P. 186. b. První vina odpuštěna, druhá v. odpuštěna, třetí vina zadržena. Slez. hra. Šd. A skrze to ona fojtovi z toho krádeže vinu dává; Já tobě v ničem viny nedávám; Tu že židovi z těch peněz žádná v. dána nenie; Dává jemu vinu v puol osmu zlatém; Žalobníci mohli jsú slušně vedlé práva svú vinu (Unbill) a ne- pravosť jim učiněnú obžalovanému odpustiti; Jiřík nedával žádnému žádné viny před konšely; Jeden druhému vinu dával, že jest jej na horách zrúbal, oblúpil...; Vinu jemu dávajíce z prolité krve a z vraždy; Dá-li mi v čem vinu, chci jemu odmlúvati; A dal mi vinu v lžíci a v hřebeni a odvolal se Mrdáčka, že u Jiříka hřeben našel; Jakož mi vinu dávají tito dobří lidé v 16 zl., že by za mě dali; A v té chvíli žádná v. ne- byla naň dána; I podáváme to zasě na právo, tu kdež právo béřem, abyste nás o ty viny naučili, jestli vina čili ne; Pane fojte, přišel sem chtě každému práv býti, ktož mi z čeho vinu dá. NB. Tč. 6., 7., 24., 27., 95., 96., 99., 108., 125., 132., 142., 168. Když na mně viny neměli (nenalezli). Bl. Živ. Aug. 28. Vinu někomu z čeho dávati. Bart. IV. 33. Když jsme mrtvi byli u vinách (v hříších). BR. II. 648. b. V čemž mi najviec v. dáváš. Hr. rk. 423. A na váš liud bude hledati v-u. Dal. 4. 27. Vinu mi dáváte. Alx. H. v. 413. (HP. 69. ). I všeho činu kterú těmto ludem vinu dáváš, ež je mučíš hlavně? Kat. 3059. Z krádeže své stříbrnice jim vinu dal. Pass. mus. 335. Jednou vinou dvakrát vinen býti příliš by bylo. Anth. Jir. III. 353. Kdežto v. lehce sejde, tuť ráda vóle zlá panuje. O. z D. Z toho vysvítala náramná vina židů; Touto svobodou přitužuje a zvětšuje se v. Ananiášova; Že na Petra v. sčítati se ne- může; Pro ztužení a ostrožení viny jejich vece; Apoštolům se vinou dávalo, že...; Nechce ochrnulec nějakou vinu na Pana strkati; Nechce tím umenšiti vinu jejich, nébrž raději stížiti; Člověk viny osobné sobě shromažďuje; Tedy tím nějakou v. na Pána umítl; Dotčené osoby jimi (slovy těmi) žádné viny na sebe neuvedly; Svrchovanou vinu do sebe míti; nějakou vinu sebou ob- nášeti; vině podléhati; Vinu veškeru sobě připisuje, aniž ji na svůdce a stoupence a rádce uvaluje; Z toho, co tudíž správce činí, jasně vina jeho vyniká. Sš. Sk. 39., 55., 56., 62., 66., J. 84., 118., 159., 281., L. 12., 128., 152., 156. (Hý. ). Vinu na někoho klásti; Všecka v. na tě spadne; Komuž vzato, ten jest v vině. Smil v. 476., 643., 722. Z če- hožby nám kolivěk byla v. dána, to od nás přijato nenie; Aby každý stál a otpoviedal úředníku, z čeho jemu vinu dá; A nám všem, kteříž sme v zápisu byli, vinu v tom dá- vají. Arch. II. 270., 486., V. 311. (Šd. ). On svých vin odbyl; Jí mají právi býti, z čehož jim ona vinu dá; Tu jim vinu dávám z toho zboží a z dušie; Což bych jemu viny dal před nimi; Viny na mě zamýšleje vpadli mi bezprávně v mé zboží. Půh. I. 111., 140., 250., 280., II. 195. (I. 149., 167., 169., 203., 298., 371., II. 3., 61., 144., 174., 278., 306., 451., 605., 618. — Tč. ). Jim (židóm) smrť Kristova jest u vinu položena; Jistě nebyl by bez viny; Člověk druhému dluh neb vinu odpustí, když nad ním se nemstí, ani se miení mstíti; Činicieho toho, jenž činí hřiech, bez pochybenie vinu má, ktož moha potreskrati zmešká polepšiti; Abychom jim z srdce viny, když zavinie, odpúštěli; My pak na hada, i na Evu, i na Adama a tak na Boha vinu cpáme. Hus I. 158., 189., 334., 457., II. 389., 433. (Tč. ). Nižádné viny k smrti na něm nenalezám. GR. Pán za vinu odpovídej hlavou a kníže zemí. Pk. Desátá v. se kárá; První v. omyl, druhá návyk, třetí zatvrzelosť. Pk. Často lidé hynou klevetníků vinou. Us. Šd. O vinách půhonných vz také Kn. drn. LV. Vz strany přísloví: Dluh, Housti, Kulka, Nadrobiti si, Opiční, Píti, Vroubek, Zajíc. — V. = pokuta, die Poenalgelder, sie wurden den höheren Landrechtsbeamten gezalt, um die Partheien vor unüberlegten o. muthwilligen Klagen oder vor unnöthiger Behelligung des Gerichtes durch Ausserachtlassung der Rechtsformen abzuschrecken. Gl. 363. Proč jsú viny nalezeny od starých pánóv? pro strach ztráty, aby viděl i ktož pohoní i ktož se póhonu dopustí, že právo jich klidu a na zisk nic netbá; než nechtí-li pro pokoj a pro cnosť sebe nechati, ale aspoň pro strach ztráty. O. z D. Tu vinu mistři bráti mají a obraceti na vosk před boží tělo. 1538. Nách. 116. Aneb dáš viny centnéř stříbra. V. Úřad- níci (při soudu) nemají žádných vin a pokut vyprošovati. Zříz. Ferd. Jak pokuty neb v-y bráti máme. Chron. igl. p. 36. Ve vinu pánu a držiteli statku upadl. 1576. Upadl jest ve vinu summy 70 peněz; Ten šest gr. bílých perkmistru v vinu upadl Lum. 1857. 882. (z r. 1576. ). Menších vin má rychtář polo- vici. Mut. 1847. 533. Pod vinou jednoho groše a ten nemá odpuštěn býti. 1538. Nách. 118. Ty viny (veliké) i pokuty budú toliko na nás příslušeti. Ib. Cf. Kn. drn. LV, Arch. 513., Vš. 342. Aby dal viny do cechu 3 gr. č. Sedl. Rychn. 38. 19. Každý bude povinen půl věrdunku viny dáti; Půl věrdunku viny do cechu propadne; Má beze vší milosti 50 hřiven viny dáti. Cech. řád. šev. opav. z r. 1546. (Šd. ) Že by svrchupsaný konšel viny nebyl již dlužen, NB. Tč. 43. Ten polož v-y 10 gr. Exc. ze l6. stol. Již takové v-y vše- cky netbanlivostí učedníkóv jsú zminuly a od žádného se neberú. Vš. Jir. 339. S úřa- dem se o vinu smluvila, že se jest póhonu dopustila. Arch. I. 167. Všech svých vin od- byl i ve velikých i v malých knihách. Půh. I. 273. O vinách, které se propadají k úřed- níkom menším, vz Vš. Jir. 339. Leč bez viny, leč buď s vinú, jáť se vždy uvieži v dědinu; Pro hus, kozu nebo krávu kře- sťana dáš na popravu s malú vinú v ruce katu; Mnohý dědiny násilím drží, bez viny. Smil v. 725., 1283., 1288. Odpytaj viny, nechcej činiť jinú. Na Slov. Tč. V. = stížnosť, die Beschwerde. Máš-li vinu proti některému úředníku atd. Vš. Nemají ke mně žádné v-y = čím by mne vinili. Výb. I. 1060. Nemá ke mně žádné v-y er hat keinen Grund mir zu schaden; er hat mir gegenüber keinen Grund zur Beschwerde. Gl. 363. Kterak pána a otce mého, viny k němu nemajíce, jali sú. Arch. IV. 14. Nemaje ke mně nižádné viny. Půh. I. 119., 125., 161., II. 169., 308., 420. (Tč. ). Stane před lidem, vyličuje svú vinu. BO. Beze vší viny i bez odpovědi. Půh. I. 135.