Vínek
Vínek, nku, m., zvl. vazadlo okolo čela atd., das Diadem. Tomu bych dala vienek svoj s hlavy. Rkk. Pokud já mám můj ze- lený vienok (na hlavě). Na Slov. Z kapu- sného hlúba spadla a bolo po vienku (o padlé panne). Mt. S. I. 99. Korunný v., das Diadem. Vz Věnec. — V., das Taufband, u Opavy uzélek. Klš. Král daroval jej (scho- dek) rok na to druhorozenému synu Svato- plukovu co kmotr do vínku. Ddk. II. 395. Při křtu kladou kmotři dítěti peníze na pa- mátku do vínku. Peníze do vínku. D. Ani za vídeňský dítěti do vínku nedal. Sych. — V. = závdavek, dos. Zákony světské vy- žadovaly ještě vínek, čímž nevěsta od ro- dičů byla jaksi koupena. Ddk. IV. 303. — V. = hra muzikantů ženichovi před svatbou. Na Zlínsku. Brt. (Mtc. 1878. 133. ).