Vláda
Vláda, y, f., instr. vládou. V. = moc. síla, Kraft, Gewalt, Macht, f. Nemá žádné vlády v údech. Us. Bez vlády (ruka). Us. V. v ruce, v noze, Lk., rukou, die Regung, Bewegung, Bewegungskraft. Ros. Je celý jako bez vlády. Us. Šd. Když nemá čo jésť ani pít, nebývá při vládě. Na Slov. Tč. Nemá v těle vlády mnohý, kdo je mladý. Na Mor. Tč. V. duše, die Seelenkraft. Kde vláda, tam pravda, kde vládnější, tam sil- nější. Č., Pk. Na kom v., na tom pravda. Vz Moc. Č. — Odtud = právo k řízení ně- čeho n. nakládání s něčím, zvl. pak správa státu, panování, řízení nejvyšší, die Regie- rung. Verwaltung, Lenkung, Oberhand, Herr- schaft, Gewalt. Jg. Sbrn. sp. 1841. 147., S. N. Vláda mocná, dočasná; Vládu konati, nad sebou míti, pod něčí vládu se dáti; vlády se zmocniti; v. smrti. Us. Dch. V. ústřední, Centralregierung, Nz., kabinetní, Pol., zem- ská. Šd. Vláda císařská, královská, papež- ská, rázná, obezřelá. Šb. Dj. II. 285., 279. Vládu a správu nad někým míti. Kom. Vládu nad lidem vésti. Zlob. V. knížecí. Ruka k v. slabá. Ms. sněm. Pod něčí vládou státi, býti. Vrchní v. D. O nejvyšší vládu bojovati. Berg. Žízeň po vyšší osvětě, ko- nečném cíli všech vlád a vládních způsob; Nyní biskup Jindřich s knížecím stolkem vzal na se vládu v zemi. Ddk. III. 295., IV. 87. Dal mu velkú vládu na nich, aby sa ho báli. Na Slov. Tč. V níž (církvi) Bůh nejvyšší vládu ozvláštním a významným a mocným způsobem vede. Sš. Sk. 97. Ne- dávno ještě nominativ vládu držel v knihách řeckých; Kristus dříve vládu celé oblasti, nade kterou měl panovati, ujíti musel. Sš. L. 36. II. 114 Jak se komu dáš do vlády, snad potom musíš mřít hlady. Na Mor. Tč. Z velké vlády velké činy. Na Mor. Tč.