Vladařství
Vladařství, n. = držení, der Besitz, die Besitzung. V. Dům bude k jmění, držení, k dědickému v. neb požívání. Mus. 1839. 459. Vzdal jest manželce své všechen statek svůj k dědičnému vladařství. Mus. 1880. 491. — V. = správa, řízení, panování, die Verwaltung, Regierung, Beherrschung, Herr- schaft. V. V. a správu držeti. V. Jeho v. je konec. D. Pán mój odjímá ode mne v. (Luk. 16. 3. ); Po smrti, když se v. skoná, již čas nebude k zaslúženie. Hus II. 297., 302. (Tč. ). A páni to rušie velejíce kněžím panovati, súditi a lidi hrdlovati dávajíc jim svú moc u v. Hus III. 249. Vydej počet z v. svého, neb již nebudeš moci vlásti. (Luk. 16. 2. ). Hus II. 297. — V., die Würde des Regenten einer grossen Adelsfamilie. V. neb panství rodu z Rožmberka. VI. zř. 128. — V. = kraj, nad nímž někdo vládne, das Gebiet, Reich, die Vogtei, Herrschaft, Landvogtei, der Staat. Daleko protáhnouti své v. V. V. válkami dobyté. Reš. To v. hostí v sobě mnoho lidu. Dch.