1. Vléci
1. Vléci, vlíci (v obec. ml. vléct), vleku, -češ, -če, -čeme, -ete, -kou; vlec, vlecte (v obec. ml. vleč, vlečte), vleka (ouc), vlekl, čen, ení; vléknouti, vlíknouti, kl, ut, ut; vláčiti, vláčeti, vlíkati. Vz Péci. Řec. «I/. oj, Gb. Hl. 125., Bž. 43. Strb. vl?šti, vlBka, trahere. Gb. v List. fil. 1883. 129. — V. = po zemi táhnouti, smýkati, schleppen, auf der Erde hinziehen, schleifen; se = táhnouti se, smýkati se, sich schleppen; zdlouha jíti, lézti, kriechen, sich schleppen, langsam gehen; trvati, dauern, sich in die Länge ziehen. Jg. — co, koho. Kóň vleče vojevodu. Rkk. Jedva vleče nohy (jedva chodí). Us. Po- bitých dvě stě povlekú. Alx. V. v. 2048. V. bravy. Urb. 1390. — co za kým. Oděv, šaty za sebou v. D. Nohy za patami v. Us. Pod tym javorem krasna muzika, tanči tam pod nim švarna děvečka, za ni se vleče pentla zelena. Brt. P. 177. Slúžíce ďáblu, světu a tělu pro velmi marnú odplatu, za níž se vleče jiná odplata, jenž jest odlúčenie chvály věčné radosti. Hus. I. 442. — co kam odkud. Obilí ze stodoly na půdu, do ko- mory. Us. Nehospodyně všecko z domu vleče k židovi. L. Vleče se co moucha z pomyjí (zdlouha). V. Nešlechetnosť se vleče k ha- nebnému konci. Jel. Kdo v porobu Slovensko mi vleče. Hdk. C. 25. Už sa ten Janíčko do Kubáňov vlečie. Sl. ps. 241. Čo je život, který sa mdlo a bolestně k hrobu jak tôňa vlečie V Na Slov. Tč. An loď její vlečeš na propasť. Sš. Bs. 201. Vlekli Pavla na ná- městí k vrchnosti. Sš. Sk. 193. (Hý. ). — co, koho, se kudy (jak). Šaty po zemi. Us. Oko po všem v. (pozorovati), V., ucho po něčem (po lidech, Cyr. ) v. = poslouchati. V. Vz Oko, Ucho. V. někoho po ulicích. Us. Dch. A teraz už po třetí raz vliekol sa žobrák hore dedinou. Dbš. Sl. pov. I. 84. Jednak do rady se plete, jednak po radni- cích sebou vleče. Jir. Ves. čt. 384. V. se po městě, Výb. II. 4., po zemi. Br. II. 684. b. Oheň se dýmem po zemi vlekl. L. Mhla po zemi se vleče. Bl. V. něco ulicemi. — co čím: provazem. Dobrý kůň předkem seče a zadkem vleče. Prov. Tč. — se čím kam. Řeka svými vodami v moře se vleče. L. — se (jak dlouho). Vleče se plášť, D., víno (vz Vláčka), nemoc (dlouho trvá), zima, Ros.; válka již za čtyři léta se vleče. V. Čas se vleče, plouží, die Zeit schleicht. Dch. Hodiny se vlekou. Šp. Vleče se jako sedm drahých let (zdlouha), jako morová rána (zdlouha), ako smola, ako slepý jašter. Us. Bda., Mt. S. I. 98. Jaj, veďže sa vlečješ ako slimak s droždiama. Na Slov. Šd. Chvála jako mlha sě vleče. Hus III. 127. Od r. 1170. spor ten stále se vlekl. Ddk. IV. 6. Co se vleče, ne- uteče, zloděje Bůh najde přece. Vz Zločin. Aufgeschoben ist nicht aufgehoben. Rb., Č., Mt, S., Koll. — se kde. V potoce voda zvolna se vlekla. Br. — se kdy. To se v rozličných časích vleče. Kom. Kteréžto zajetí v rozdílných časích se vleče. BR. II. 6. b. — se při kom. Br. — se s kým: s opilým. Us. — co, se jak. Len tak z nohy na nohu sa vlekla. Dbš. Sl. pov. I. 181. Okápalec vleče se okápale. V již. Mor. Šd. Spor o investituru vleče se napořád ještě co černá niť veškerou tehdejší historií ně- meckou. Ddk. II. 445. Štěstí o berlách se vleče a neštěstí lítá na křídlech. Č. M. 153. Tu koň vleče v střmenech vojevodu. Rkk. 49. Sěho kóň po sobě vlěče. Alx. V. v. 1760. (HP. 43. ). Jedno vleče se po druhém; Po skutku vleče sě obyčej, po obyčeji zatvrzenie, po zatvrzenie zúfalstvie, po zúfalstvie ne- kánie atd.; Každý od přirozenie hluchý jest němý, neb poněvadž nemóž slyšeti ihned od narozenie, také nemóž se naučiti mluviti a tak po hluchosti vleče sě němota. Hus I. 394., 11. 89., 321. Přes přívozy co vléci, bei den Haaren herbeiziehen. Us. mor. Tč. — proč. Hladem sotně nohy vlekú. Alx. 1115., Výb. I. V. někoho za nohy. Us.