Volně
Volně = dobrovolně, hotově, ochotně, rád, bereit, willig. V. někomu sloužiti. V. Volně něčeho se odsloužiti. Žer. Pochybovati ne- ráčíme, že se v tom stavové v. ukáží a nápomocni budou. Nar. o h. a k. Nižádný neměl by v. hřešiti; Nižádný k Bohu se neobrátí, jedné v.; Druhé jest (služba lidská) uvedená dobrovolenstviem, tak že jeden člověk podá se volně druhému v službu pro odplatu tělestnu. Hus I. 430., II. 275., 349. (Tč. ). — V. = pohodlně, snadno, gemächlich, bequem, ungehindert, leicht. Do těsného sudu vsadil, v němž ani seděti ani ležeti v. nemohl. V. Tam může vůz v. obrátiti. Ros. Není mi hrubě volně. D. — V. = svobodně, podlé vůle, bez překážky, frei, ungebunden. V. k něčemu se přimlouvati. Zř. F. I. A. III. Aby v. mluviti mohl, cožby chtěl; Může s ním v. mluviti. V. Volně se mohu pro- cházeti. Har. V. mysliti. Jel. V. horliti. Dch. A tej lúky s tiem mlýnem v. a bez všelijaké překážky užívati mají. List z r. 1587. Vše, co chceš konati, konaj v. BO. Takovou svobodu ve svém vězení měl, aby i kázati i psáti volně mohl. BR. II. 667. b. Aby voda v. šla. Arch. IV. 212.