Hněv
Hněv, u, m. H. = prudké pohnutí mysli nad utrpeným bezprávím buď skutečným buď domnělým, nad odporem, s nímž v ži- votě se potkávají naše snahy, vůbec nade vším protivenstvím, jehož zakoušíme. Vz S. N. Cf. Mkl. Etym. 68. Hněvy své když rozpoutala bouř. Vrch. H. pomste podlej začasto slúži. Sldk. 276. Na sebe h. měli. Dch. Býti v h-vě s někým. Us. Sd. Jen se kněvy kvasiť. Kk. Td. 94. I rozšel jeho h. velmi, iratus est. Bj. H. do časa schovati. Dal. 79. Sebou hněvy trhal. Abr. Ani v h-vě tvém kaž mě. Ž. wit. Neměj na ny hněvu; Tu črt črta hněvem bude žráti. Výb. II. 23., 34. V hněvích mluvil, co mluvil; Ona naň z hněvu pravila. NB. Tč. 108., 233. H. s někým míti. Ib. 1. 249., 233., 248. O kohož sě hněv pokusí, mlče jej najdřiev udusí; H. má v sobě tyto moci, ktož se jemu dá přemoci, žeť' z múdrého bude blázen, čině nečesť i nekázeň; Jakož oheň dřievím svieti, tak se hněv řečí roznietí. Smil v. 1085., 1071., 1079. Nedaj sě hněvu přemoci. BN. Syn hněvu. ZN. Rozsel jeho h. velmi, iratus est. Bj. H. a žalosť svou zatajil; Velikým hněvem sama při sobě nebyla. V. H. nená- visť plodí. Sv. ruk. 221. Uměnie odpúzie h., jenž člověka číní jako trhlého blázna; Když se dříví nedostane, uhasne oheň a když se slov nedostane, uhašen bude h. Hus II. 426., III. 182. H. boží prchlavý. Št. Kn. š. 98. H. soud převracuje; Hněvem skutek učiněný žádný stálý býti nemá. Cor. jur. IV. 3. 1. 392. Takému sluší v svetě nad luďmi panovať, který už ví srdce svoje od hněvu hamovať. Glč. II. 333. H. rozumem hamuj a své zdraví šanuj. Glč. Sladká ľú- bosť, sladký zpev, hořká pýcha, horký hnev. Koll. Zp. I. 61. Kdo svůj hněv přemáhá, k zdraví si pomáhá. Tč. Co dobré kojí, to zlé ku hněvu vnuká; H. něco dobrého vin- šovať sa stydí; Dobre činí, kdo pri hněvě jazyk svój zdržuje, nebo h. rozum odnímá a mysl preměňuje; Múdrý h. je brus ka- menný, kdě sa síla brúsí; Jak ti kdo z hněvu chyby do očí nadhazuje, domnívaj sa, že to z lásky tobě oznamuje; H. k zlému nutí i pokoj pomútí. Glč. I. 19., 127., 133., 297., 304., II. 205. H. ochladí se vskoře, nenávist' neztopí ani moře. Č. M. 113. Rovného (moc- ného) pána h. hotové neštěstí. Lpř. Srdce po hněvu poznáš. Hkř. Pokorné slovo h. ukrocuje; H. jest zimnice duše; Jako jiskra houbu, tak h. srdce roznítí. H. je špatný rádce. H. přátelský krátký a netrvalý; H. a jazyk na uzdě měj.