Hněvati
Hněvati, hněvávati, ke hněvu popouzeti, zum Zorne reizen, zornig machen. Jg. — koho. V. Stále mne hněvá. Ros. Bodejť ho nehněvali. Prov. Nerád by ho hněval (nebude mu po vůli). Č. — se, zürnen, böse sein, eifern, griesgramen. Jg. Stále se hněvá. Jg. Malí lidé také se umějí h. V. Kdo se hněvá, nechť se válí, však ho pán Bůh nepochválí. Jg. Kto sa hnevá, tomu nos odrežú; Kto sa hnevá, nech sa o zem hodí. Mt. S. Jsou dvojí lidé: jedni, kteří se rádi hněvají, a druzí, kteří na to nic nedbají. Č. Hněvej se neb nehněvej, jinak nedáme. Sych. Dovésti toho, aby se někdo hněval. V. Jen se nehněvejte. Us. Stran přísloví vz Oheň. — se na koho, na co. Jg., Dal. 59. Hněvá se na mne. Us. Hněvej ty se na mě nebo nehněvej. Us. Hněvají se na sebe. V. Hněvati se na neroz- umného nerozum. Jg. — se nad čím. Jg. Nad tím se velmi hněvám. Kram. — se o co. Nechtěj se o to hněvati. Rad. zvíř. — Brt. — se proč. Jg. Pro pravdu lidé se hněvají. Ros. H. se pro každou maličkosť. Ml. Hně- vám se, žes tam byl. — se z čeho. Kat. 2237. Lítě se z toho rozhněval. Háj. Nebude se na ně hněvati z této řeči. Št. — Troj. — se přes co: špatně m. z čeho, na koho, proč atd. Kmp. — jak: bez příčiny. H. se na bílo, na oko (zvl. o zamilovaných). Č. — jak dlouho. Do smrti se naň hněval. — se s kým na koho. — se o čem: (že sě) o tomto hněváte. Alx.