Hnojiti
Hnojiti, 3. pl. -jí, hnoj, -je (íc), il, en, ení; hnojívati = činiti, aby něco hnilo, hni- lým činiti, faul machen, faulen lassen; eitern lassen; mrviti. Hn., hnůj na pole atd. dávati; pohnojiti, podhnojiti, vyhnojiti, dohnojiti, misten. Sp. — abs. Kdo hnojí, dobře stojí. Vz Hospodářský. Lb. — co, koho. Obilí své hnojíš, lačným nedáváš. L. Šaty h. (vlhkem, potem kaziti). Ros. Ránu, vřed h., eitern. Jg. Pole h., misten. Us. — koho čím, kde: vězením, ve vězení (držeti koho tam, až shnije a umře). L. — co čím: Těla leností h. Kom. Pole hnojem, sádrou, moučkou z kostí, draslem atd., Bř., ovčími bobky (s ovcemi vystávati, roubovati, koša- rovati, pokošeřiti). Sp. Vřed lékem h. Us. — kam. H. na tvrdý úvar. Us. — k čemu: k setbě. — po čem. Po pšenici hnojil. — se (podbírati se, schwären). Rána, vřed se hnojí. V. Pole se pěkně hnojí (mrví). Ros. — aby. Silně hnojí, aby pole zlepšil.