Honiti
Honiti, 3. pl. -ní, hoň, -ně (íc), il, ěn, ění; honívati = stíhati, nachsetzen, nach- jagen, jagen, V.; naháněti, treiben (bei der Jagd); loviti, jagen, bürschen; pospíchati, wohin eilen, streben, jagen, rennen, darnach rennen, ringen; dotírati, zusetzen. Vz H. se. Jg. — abs. Dnes jsme honili. Čím více honil, tím více chudl. V. — jako kdo. Honí so- kolem (= jako sokol = živí se jak může). C. — co, koho: nepřítele, loupežníka, bycha (pykati, vz Bych), Us., zvěř, jeleny, srny, lišky, Ros., řeči (stíhati v řeči). Hus. Honil Saul Davida, Br. Utíká, an ho nehoní. Jg. Nehoň toho, kdo sám utíká. Ušel z léče, již honí druhého (jiného). Us. Jeden dru- hého honí (chce ho předčiti). L. — se, koho čím. Těžkým právem ho honili (stíhali). Jg. Ptáky sokolem. Sp. Honíš (stíháš) nás tím, že jsme se hloupě podřekli. Sych. Konvi- cemi se h. (připíjeti si). L. Zvěř psy h. — koho kde. V houšti jelena, zvěř v lese ho- nili. Honili ho na ledě. Us. — (koho) nač H. na podsed (Anstand), Er., na zhoubu něčí, na vojnu (sbírati), na něčí pomstu. L. Ně- koho na hrdlo h., L., na kata h. (loupežníky etc. stíhati). Vz Gl. 67. H. na oko = když ohař za zvěří po stopě jde a jakmile ji uzří, hned mocnějším hlasem se ozývá. Šp. — na co (s kým). Na ostré s někým h. (potýkati se kopím). L. Na jelena h. Us. — se, koho s kým. Honil je se vším vojskem svým. Flav. Někteří s psy a zajíci se honí. Kom. Nemaje více s kým v turnaji h. V. — se, koho za kým, za čím (čím, s čím). II. se za motýly. Us. H. se za někým s dobytou zbraní. Er. Honí se za mnou. Us. Psy palicí za zvěří h. (Invitis canibus venari. Špatná honba, když psi h. nechtějí). Na Slov. H. za sebou (hřbet ukázati, patami se vysekati, utéci). V. Kdo se za zlostí honí, běží k smrti své. L. — (se) po čem. Po cizotě se h. Puch. — se, koho kudy. Tryskem někoho po úskalích h. Sš. Chlapci po zahradách se honí. Us. Koho přes hráz, přes les h. Er. P. 426., 395.. H. očima po stěnách. V. Aby nehonil větru po ulicích v noci (neběhal. Tulák). Jg., Č. — koho na čem. V chra- pavý zvon nezvoň, vlka na kulhavém koni nehoň. Rým. — kam. Do svého saku h. (sobec). Č. Až k řece, ze vsi až do lesa jsme ho honili. Us. Někoho k práci h. Us. — komu. Honí si dobře, (shrabuje). Ros. — koho jak: o závod. Šp. — se. Kůň se honí (stíhá, zadní nohou na přední šlape). Ja. Zvířata se honí (honcují, sind läufig). Pes se honí (běhá). Kráva se honí (běhá, hárá). Jg. — s adv. Hluše honí pes, když zvěř tiše (neštěkaje) honí. Šp. — Vz Hnáti.